Muzikálový herec Zbyněk Fric: Doktor Faust je pro mě výzva. Ty mám rád!

Zbyněk Fric je považován za všestranného umělce. Má za sebou desítky muzikálů, ale i činoher a televizních rolí. Jedna z významnějších rolí byla v seriálu Zdivočelá země, kde si zahrál usměvavého Petra přezdívaného Smajl. Nyní účinkuje v několika muzikálech. Hlavní roli získal v muzikálu s živým orchestrem Doktor Faust v Divadle Na Maninách, kde ztvárňuje starého a unaveného životem Doktora Fausta.

Zbyňku, jak se ti hraje role starého Doktora Fausta?
Doktor Faust je pro mě docela výzva, protože je to zatím nejstarší postava, kterou jsem kdy hrál. Snažím se vždy hledat způsob, abych nepůsobil příliš energicky, ale byl opravdu ten starý muž, který je unaven životem. Jelikož se tak staře ještě necítím, tak se snažím zpomalit rytmus a přizpůsobit se tomu jeho věku, beznaději a celkově té postavě. Je to těžký, ale jak říkám, je to pro mě výzva a ty já mám rád.

Máš něco společného s Doktorem Faustem?
Nooo, někdy si říkám, jestli jsem taky něco ve svém životě nepromarnil. Jestli jsem neměl třeba některé věci udělat jinak, než jsem udělal, ale to k životu prostě patří. To si bude člověk říkat vždy, pokud nad svým životem alespoň trochu přemýšlí.

Jak probíhá tvoje příprava před představením Doktora Fausta? Máš nějaký rituál?
Vždy si přeříkávám texty. Pak se snažím těsně před vstupem na jeviště zklidnit dech, dýchat pomalu, celkově se vnitřně uklidnit. To je asi jediný rituál, který mám přímo před tímhle muzikálem. Jinak se samozřejmě musím vždy rozezpívat.

Jakou roli hraješ nejraději, co ti nejvíce sedne?
Měl jsem období, kdy jsem hrál samé kladné role, romantiky. Poté jsem dostal možnost hrát zápornou postavu Césara v baletním muzikálu Lucrezia Borgia, což byl největší záporák celého představení. A to mě neskutečně bavilo. Protože tam je tak široký obzor, co si ta záporná postava může dovolit. Takže to mě bavilo opravdu moc.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Člověk měl vždy spoustu plánů a chtěl si zahrát tohle a tamto, ale čas běží a já si říkám, že je lepší nic neplánovat a žít ten život tak, jak je a užívat si tu práci, která je a která přijde. Jak se říká… když člověk plánuje, pán bůh se směje.

Jak relaxuješ mimo jeviště?
Mám velkou zahradu a když se na ni podívám, tak mám pocit, že v tu chvíli už žádný volný čas nemám, protože nevím s čím dřív začít, abych to vůbec všechno stihl. Takže se věnuji domácím pracem. Také jsem si před dvěma lety pořídil čtyři včelstva, a to mě baví pozorovat a věnovat se tomu, u toho relaxuju.

Čím se řídíš, jaké máš životní motto?
Měl jsem jedno životní motto: život je dostih a já sázím na koně číslo 8 a kůň číslo 8 jsem já. Takže vždycky všechno závisí na mně.

Kdy ses rozhodl, že chceš být zpěvákem a hercem?
Od mala jsem věděl, že chci zpívat. Pouštěl jsem si různé skladby, zpíval. Brácha potom dostal kytaru, která ho naštěstí dlouho nebavila, takže jsem si ji přivlastnil, zpíval a hrál po mejdanech a potom jsem se přihlásil na JAMU na muzikálové herectví. Tam to ale dvakrát za sebou nevyšlo. Během těchto dvou let jsem hrál v Horáckém divadle v Jihlavě. Na potřetí jsem se dostal na JAMU i na DAMU, ale na činoherní herectví. Vybral jsem si Prahu, kde jsem už zůstal.

Kde tě teď můžeme vidět hrát?
Kromě Doktora Fausta v Divadle Na Maninách, kde mě můžete vidět do konce sezóny 26. května, 8. a 9. června, nejčastěji hraju v Divadle Kalich v muzikálech: Biograf Láska, Voda a krev nad vodou, Mauglí, Srdcový král, Pomáda, od září pak v muzikálu Tajemství. Dále v zájezdovém představení Zavřete oči, swing přichází. Potom v plzeňském divadle Edith Piaf, vrabčák z předměstí – což je moje srdcová záležitost.

Ty jsi oslavil letos 53. narozeniny, ale nevypadáš na ně. Jsou to geny?
Možná to jsou geny, ale díky bohu mám výhodu, že se většinou pohybuju mezi mladšími kolegy. Navíc tím, že nemám děti, tak na nich nevidím, jak stárnu. Vnitřně si připadám stále mladě a mám pocit, že toho nemám moc za sebou a doufám, že ještě spoustu věcí před sebou.

Foto zdroj: Divadlo Na Maninách, Jaroslav Urban