Herečka a muzikálová zpěvačka Kateřina Sedláková se rozpovídala o muzikálu Rent, který momentálně zkouší v Divadle Na Prádle. Prozradila nám ale také to, že chtěla být učitelkou, což se jí teď splnilo, a v neposlední řadě jsme zavzpomínali na její kariéru modelky.
Vystudovala jste Vyšší odbornou školu hereckou, přesto jste pak šla ještě na JAMU. Proč?
Důvodů bylo víc. Mezi ty nejzásadnější patřila touha zdokonalit se po pěvecké stránce, chuť ještě dál studovat a zlepšovat se v oboru, který se stal mým koníčkem a vášní. A vůbec já jsem takový studijní typ (smích). Teď, rok a půl po škole, je pro mě až nezvyklé, že už nemám co studovat. Přemýšlím nad tím, že se možná ještě nějaký obor vedle herectví zase začnu učit.
Jak vzpomínáte na svá studia na JAMU? Co nejcennějšího vám škola dala?
Byly to zatím ty nejkrásnější roky. Jen to strašně rychle uteklo. Potkala jsem tady báječné přátele, pedagogy a také svého současného partnera. Trochu jsem se tehdy bála toho přesunu do Brna, kde jsem absolutně nikoho neznala a bylo to od Prahy dost daleko. Ale škola mě každodenně zaměstnávala od rána do večera, že nějaký smutek byl během pár týdnů pryč. A také jsem měla obrovské štěstí na vedoucí našeho ročníku doc. Janu Janěkovou. Kdyby to šlo, ještě bych na škole zůstala. Jsem vděčná, že jsem se tehdy po VOŠH rozhodla jít ještě studovat.
Momentálně zkoušíte muzikály v Praze a Brně. Je to těžké skloubit?
Jak se říká: všechno jde, když se chce! A mně se chce (smích)! Takže to těžké skloubit není, jen někdy náročné, co se cestování týče. Ale člověk si rychle zvykne, tedy alespoň já ano. Jsem ráda, že mohu hrát v obou mně blízkých městech. Do toho ještě hostuji v Pardubicích, naštěstí to mám při cestě.
Čím si krátíte cestu při cestování?
Vždy si beru s sebou nějakou dobrou knížku nebo aktuální scénář. Bohužel ve vlaku asi jako jedna z mála neusnu, tak se aspoň věnuju četbě, kterou miluju, jen na ni někdy nezbývá moc času. Tím pádem je pro mě vlak velká příležitost ke čtení.
Aktuálně vám hodně času zabírá zkoušení Rentu, ve kterém hrajete více postav. Nemáte v tom trošku zmatek?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem naprosto v pohodě. To víte, že v tom lítám. Ale je to výzva a ty já ráda přijímám.
Čím vám je tento muzikál blízký?
Než jsem byla oslovena do Rentu, znala jsem ho již z předešlé slovenské verze z divadla Aréna, kde hrál můj přítel. Naprosto jsem se zamilovala. Byla jsem na něm nejméně čtyřikrát, hudbu si stáhla do MP3 a poslouchala všude na cestách. Vždy jsem snila o tom, že si v něm zahraju, a najednou telefon. Splnil se mi velký sen a moc za to děkuji.
Do muzikálu jste nastoupila jako nováček. Nemáte problém začlenit se do kolektivu? Jste týmový „hráč“?
Já rozhodně problém začlenit se do kolektivu nemám. Otázka je, zda nemá kolektiv problém začlenit mě do své již fungující party. Nicméně mám pocit, že mě všichni přijali velmi mile a trpělivě nejen se mnou ale i dalšími nováčky procházeli zkoušením. Parta je tu skvělá, s mnohými jsem se již znala, ale nikdy jsem neměla příležitost s nimi stát na jednom jevišti. Tak teď si to konečně užiju.
Jak se vám zkouší pod vedením amerického režiséra?
Upřímně nebýt někdy překladu mých skvělých kolegů, bylo by to asi hodně těžké (smích). Nejsem zrovna mistr na jazyky, ale samozřejmě se s režisérem Stevem o všem důležitém domluvím. Naopak mě to nutí mnohem víc procvičovat anglická slovíčka a věty.
Dá se říct, že vy muzikál také učíte…
Ano, naštěstí v rodném jazyce (smích). Učím předškolní dětičky. Dá se říct, že vedu takovou muzikálovou přípravku. Zpíváme, tancujeme a učíme se různé říkanky.
Kde se ve vás vzal vřelý vztah k dětem?
Už na střední škole jsem chtěla jít studovat pedagogiku. Dokonce jsem chodila i na praxe do mateřské školky, ale nakonec zvítězila touha po divadle. Přesto jsem jezdila každoročně na Slovensko na letní dětské tábory, takže jsem se dětem věnovala i dál. A teď mi přišla i nabídka na výuku, a tu jsem neodmítla, protože mě to moc baví. Děti jsou čisté bytosti a dodávají mi spoustu energie a ráda pozoruju jejich spontaneitu, která nám všem moc chybí.
Věnujete se také zpěvu. Hodláte prorazit jako sólová zpěvačka?
To rozhodně ne. Hudbu miluji, ale sólová dráha mě nikdy nelákala. Teď spolupracuji s herečkou Bárou Polákovou na jejích vlastních písních, a to mě moc baví. Jsou to inteligentní, vtipné texty a skvělá hudba. Nejnovější skladba se jmenuje Kdo je tady víc než ty.
Co si přesně pod tou spoluprací můžeme představit?
Celý tento projekt se ještě tvoří, takže kapela ještě nemá název. Bára je hlavní zpěvačka a píše texty, já zpívám a hudbu skládá klavírista David. Mely jsme zatím společné veřejné vystoupení na ČT1 při charitativní akci Možná přijde i charita, kde s námi zpívala ještě Eva Burešová. Všechny tři jsme kolegyně z muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky, který hrajeme v Hudebním divadle Karlín.
Ale vy máte i videoklip k písni Královna krásy! Což mi připomíná – je o soutěži Česká Miss, v níž jste byla finalistkou?
Upřesním, to je píseň kamaráda Milana Radosty. Věděl, že jsem člověk, kterému nedělá problém udělat si legraci sám ze sebe. Na základě toho mě oslovil. A o tom tak trochu ta píseň je. O nadhledu a o tom, že se poslední dobou lidé berou příliš vážně.
Vy jste se živila i jako modelka. Proč jste toho nechala?
To se asi tak přirozeně vykrystalizovalo. Začala jsem s modelingem na střední škole a tam s ním i skončila. Byla to určitá etapa mého života, která mi také hodně dala. Ale jelikož mám přirozeně ženské tvary (smích), byl pro mě celkem nadlidský výkon se neustále držet a omezovat, nemám bohužel to štěstí rychlého spalování a jídlo je má vášeň. Jsem velký požitkář.
Na kolik je pro vás krása důležitá? A v čem vám kromě Miss pomohla?
Těžko říct, jestli mi krása v něčem pomohla. Možná je to klišé, ale krása je podle mě opravdu velmi individuální. Sto lidí, sto chutí. Někomu se líbí to, jinému ono. A v tom je život zajímavý, že je tak rozmanitý a dává nám možnost volby. Takže pro mě osobně krása není ve vzhledu člověka, ale v jeho nitru. A dost filozofování (smích).
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Michaela Wenigerová
