Klasické drama v moderním pojetí. To je muzikál Hamlet v režii Daniela Špinara. Díky modernizaci dostal nový titul Švandova divadla zajímavý „šmrnc“, kterému přidávají na kvalitě výborné herecké výkony titulních představitelů.
Mladý režisér Daniel Špinar se pustil do nastudování oblíbené klasiky. Hamletovi však „nasadil“ novou tvář a vyhrál si s aktualizací několik známých hamletovských scén. Jednou z nich je známá scénka s herci, které si v původním znění princ najal. V tom špinarovském však onu scénu nechal zahrát coby čtenou zkoušku samotnými panovníky, kdy Hamlet pozorně pozoruje, jak se zachová král ve chvíli, kdy zabíjí svého bratra. Slavné Hamletovy monology zas promlouvá hlavní hrdina šepotem do mikrofonu, a role hrobníků vystřídá sama Ofelie.
Pokud měl Špinar za cíl dostat do Švandova divadla mladé publikum, které by tak ocenilo aktualizaci této Shakespearovy klasiky, jistě se mu to povedlo už z důvodu obsazení.
Do hlavní role, prince dánského, byl obsazen čtyřiadvacetiletý Patrik Děrgel, jenž je tak označován za nejmladšího Hamleta na divadelních prknech u nás.
Výborné obsazení
Nutno podotknout, že právě Děrgel byl onou trefou do černého. Jeho Hamlet je milující, horlivý, zároveň ale také šílený a nebezpečný. Dokáže tak vmžiku přecházet z jedné polohy do druhé, se svou postavou si umí krásně pohrávat, a divák jej chvílemi lituje, soucítí s ním a jindy zas nenávidí. Nenávidí v případě, kdy kvůli němu přichází o život Ofelie, láskou zklamaná mladá žena.
Právě postavu Ofelie ztvárňuje slovenská herečka Zuzana Onufráková. Jejímu hereckému talentu nelze nic vytknout. Dokáže vytvořit ženu šílenou, jednou z jejích nejsilnějších scén je, když si ve stavu šílenství kope svůj vlastní hrob. Je velice přirozená a uvěřitelná. Nicméně se do role nehodí typově. Pominu-li slovenský přízvuk, Ofelii si představujeme jako romantickou, nesmělou dívku princeznovského typu, avšak Onufráková vypadá spíše jako vyspělá žena a vedle Děrgela nikoli jako milenka ale spíše starší sestra.
Vynikající je Petra Hřebíčková, jež splňuje všechny požadavky první dámy. Ze začátku působí jako elegance sama, jako vyrovnaná královna, jež se smířila se ztrátou manžela. Po druhém sňatku začala znovu žít. Jenže netrvá dlouho a z vyrovnané dámičky se stává žena, která se zblázní. Její silnou povahu zlomí všechny okolnosti, které se kolem ní začnou dít a život pomalu jakoby přestával mít smysl.
Celý tento psycho-thrillerový příběh se odehrává v prostoru slavnostního sálu, kde jsou vystaveny obrazy příslušníků královského rodu, což trochu evokuje muzejní atmosféru. Za ochrannými provazy jsou umístěny vitríny s exponáty, nejrůznějšími zbraněmi i brněním. Nechybí ani symbol této Shakespearovy tragédie, lebka, jež vyčnívá zdola jedné z vitrín.
Jedním z nejzajímavějších momentů inscenace je, když se princ Hamlet nechává prostoupit duchem svého otce a vzápětí tak píše na sklo vitríny tajné svědectví, za jakých okolností zemřel právě jeho milovaný otec. Při této scéně až mrazí.
Hamlet je sice tragédie, ale nabízí i pár komických situacích, které většinou spočívají ve škádlení mezi Hamletem a jeho přítelem Horaciem. Tyto pasáže jsou laciné a oproti napínavému příběhu, ze kterého číší emoce, působí spíše odbytě. Tyto vsuvky, včetně prvoplánového humoru s kondomy, jsou zbytečné. A možná, kdyby v příběhu nebyly vůbec, nepůsobila by první polovina představení zbytečně zdlouhavá.
Přesto lze nové inscenaci jen zatleskat. Znamenité herecké výkony, všudypřítomné napětí i kvalitní zpracování dělají z Hamleta divadelní počin, jenž stojí za návštěvu. Je velmi málo klasických titulů, které si po modernizaci a aktualizaci udrží na kvalitě a zachovají si noblesu. To však Hamlet ze Švanďáku splňuje a smí se tak směle zařadit mezi kvalitně aktualizované divadelní klasiky.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Alena Hrbková
