Právě dnes je premiéra filmu Její tělo v českých kinech, v němž Natália Germáni hraje nadanou sportovkyni a úspěšnou pornoherečku Andreu Absolonovou. Zprostředkováváme vám rozhovor s Natálií, který dostala naše redakce k dispozici. Jak se jí zmíněná postava hrála, jak přemýšlela o porno scénách a měla z natáčení obavy?
Natálie, když jste poprvé přečetla scénář, co rozhodlo o tom, že roli přijmete?
Film nabízí zajímavý tragický životní příběh inspirovaný reálnou ženou, která žila ne úplně obyčejný život. Je to velká role a v průběhu natáčení se hrdinka Andrea tak mění, že bychom o ní mohli natočit tři různé filmy. Myslím si, že je to pro herce obrovská výzva a krásná práce. Málokdy se člověk dostane ve filmu k takové roli, kde je doopravdy co hrát.
Měla jste před natáčením nějaký vztah k tomu sportu – skokům do vody?
Jako dítě jsem dělala skoro deset let sportovní aerobik, v patnácti jsem toho ale nechala, přišla škola, kamarádi a jiné zájmy, ale ten sportovní režim jsem měla přece jen zažitý. Příprava na roli Andrey, špičkové sportovkyně, která se připravuje na olympiádu, byla náročná. Vyžadovala více než půlroční profesionální přípravu. Kromě tréninků jsem absolvovala několik soustředění. Sama jsem sice z desetimetrové věže neskákala, ale točila jsem scénu, při které stojím zezadu na špičkách na samém kraji prkna a to samo pro mě bylo dost velký adrenalin. Měla jsem strach, ale čím víc jsem se pohybovala v prostředí bazénů, tím to bylo lehčí a člověk si na ty výšky zvykne. Z deseti metrů bych neskočila, to za mě dělala kaskadérka, ale ze tří metrů jsem skákala sama, aby záběr po vynoření z hloubky působil autenticky. Taky jsem v rámci přípravy dva týdny před natáčením držela dietu, aby se mi vyrýsovaly svaly.
Studovala jste si předem něco o své hrdince z archivů či encyklopedií nebo z autentických svědectví?
Musím říct, že ne. Dělala jsem to schválně, abych nebyla úplně zafixovaná na reálnou figuru. Stále se bavíme o tom, že ve filmu jde o inspirace Andreou Absolonovou, protože i příběh samotný je trochu domyšlený, jsou v něm některé jiné postavy a tak dále. Bavily jsme se s režisérkou hodně ohledně hrdinčiných vztahů, jak by měla vypadat, spíš jsem ji zkoumala z vnitřního hlediska, jak bych asi reagovala já na situace, které se hrdince dějí.
Její tělo má první ukázku. Z Natálie Germáni bude pornoherečka
Jak se vám coby zkušené herečce spolupracovalo s debutující režisérkou?
Spolupracovalo se nám dobře. Pod filmem je v první řadě podepsaný režisér, takže já jako herec musím respektovat jeho vizi díla, scénáře. Natálie je ale skvělá v tom, že chce o všem s herci komunikovat. Mnoho situací jsme měnili přímo na place, je naprosto otevřená změnám. Protože co funguje na papíře, nemusí vždy fungovat v tom aktuálním reálném prostoru. Nešli jsme tedy vždycky jenom striktně podle textu, ale snažili se, aby to fungovalo ve více vrstvách. Takže myslím, že jsme z toho nakonec vytěžili maximum.
Neměla jste předem obavy, že motiv porna vyvolá přílišný zájem bulváru o celý projekt?
Toto jsem vůbec neřešila. Asi s tím musím počítat, ale to je jedna ze stránek naší práce riskovat i extrémní hereckou polohu. Je třeba to přijmout. Počítat s tím, že některá média budou hledat za filmem hlavně senzaci. Ale příběh Andrey Absolonové je celý neuvěřitelný a to, že se věnovala natáčení pornofilmů, k němu patří.
Přemýšlela jste, kam až budete v těch porno scénách muset zajít?
Já jsem už šla na casting s tím, že jsem samozřejmě věděla, že budeme porno hrát, nikoli ho dělat. Nejsem pornoherečka, ale herečka, která má “zahrát” choulostivé scény. Samozřejmě existovaly debaty ohledně míry autenticity, kdyby se to hnalo do extrému, musela bych říct, bohužel, na to nejsem ten správný typ. Tady jsme si určili na začátku přesné hranice – i hranice nahoty. Budou samozřejmě použité nějaké scény s mou dublérkou. V takových situacích je pro mě strašně důležité cítit se komfortně a bezpečně, abych dokázala podat co nejlepší herecký výkon. Pokud mám jistotu, že se to nezneužije a nepřekročí hranice, které mám určené, potom jsem otevřená diskusi.
Rozumíte motivaci své hrdinky, proč se vlastně takhle rozhodla a nuceně přerušenou sportovní kariéru vyměnila za natáčení porna?
Snažila jsem se, ale jak to doopravdy bylo z jejího pohledu, se už nedozvíme. Vnímám to tak, že od dětství byla vychovávána jako někdo s výjimečným talentem, a tak pro ni vlastně to nejhorší, co se jí mohlo stát, je být šedým člověkem, který zapadne. Který se ztratí v mraveništi obyčejnosti. To byl myslím hlavní popud, který ji vedl k danému rozhodnutí. Osud jí přihrál možnost prosadit se v pornobyznysu. A ona se nebála. Neměla žádné závazky a porno herectví bylo to, co ji v dané době zaujalo. Vlastně své tělo používala podobně jako předtím ve vrcholovém sportu – jako pracovní nástroj. Samozřejmě to asi nedomyslela, protože i tahle profese má své oběti, které je nutno přinést. A ti lidé jsou vlastně v realitě úplně odpálení a může jim to rozvrátit život.
To se projevuje zejména u Andreina soukromí, kdy její profese vlastně zničí její rodinu….
Ano. Rodiče se kvůli tomu rozvedou, mladší sestra se jí odcizí a nikdy jí nepřestane rozpad jejich rodiny vyčítat. To není jen filmová licence, ta rodina se rozpadla i ve skutečnosti. Pokud vím, tak se spolu vůbec nestýká.
Vy jste Andreinu sestru poznala?
Ano, ona byla také úspěšná skokanka do vody a připravovala nás na natáčení jako trenérka. Dnes pracuje v kaskadérské branži.
Nakolik je pro vás zavazující ztělesnit na plátně někoho, kdo opravdu žil, a existuje ještě řada lidí, co ho znali?
Kdybych hrála nějakou všeobecně známou historickou postavu, tak to pro mě bylo hodně zavazující. Ale v tomhle případě, kdy se nabízí volnější interpretace hrdinky, je to snazší v tom smyslu, že co má moje filmová postava společného se skutečnou Andreou, vědí vlastně jen režisérka a scenáristka. Ke mně se dostala až ta jejich vize.
Vy ve filmu mluvíte česky, že?
Ano, a jsem hrozně ráda, že mě nebudou předabovávat, i když mám určitý akcent. Protože si myslím, že herec je komplexní osobnost a hlas k němu neoddělitelně patří. I s těmi výrazovými prostředky, které se dabingem úplně mění.
Je pro vás důležité ono ženské společenství , které se na filmu Její tělo podílelo? Nejen režisérka je žena, ale i spoluscenáristka a kameramanka…
Řekla bych, že úplně nezáleží na tom, zda jde o ženu či muže, ale spíš o onoho konkrétního člověka. A musím říct, že tento štáb to měl takto nastavené. Všichni byli velmi citliví a empatičtí. Nikdo mě do ničeho nenutil, vše se odvíjelo od toho, abych se cítila v pohodě.
