Hudba nemá limity. Právě to je poselství mladé pop-rockové kapely s příznačným názvem Nadlimity, která letos zahrála na největším českém hudebním festivalu Votvírák. Koncert nás zaujal natolik, že jsme přímo na místě udělali rozhovor s jejím frontmanem. Jan Kundrát prozradil, kde bere inspiraci i jaké jsou plány do budoucna.
Honzo, jaké bylo zahrát si na Votvíráku?
Byla to pecka! Hráli jsme tu poprvý a všichni jsme si to hrozně užili, jsem z toho nadšenej. I když vedle nás byla hlavní stage, tak na nás přišlo hodně lidí.
Co říkáš na atmosféru?
Ta byla parádní. Lidi pařili, dokonce si vytleskali dva přídavky. Rádi jsme viděli, že dorazili jak lidi, který nás znají už dýl, tak ti, co nás poznali až tady a užívali si to. Člověka nejvíc nabíjí, když to má odezvu a lidi chtějí, abychom hráli.
Jak jste se sem vůbec dostali?
Pozval nás sem ředitel soutěže Skutečná liga Lukáš Fousek. Jde o největší soutěž v živým hraní kapel, kde jsme se v minulém roce umístili na druhém místě. Mohli jsme díky tomu nahrávat písničky ve studiu, natáčet klipy a zahrát si třeba právě na Votvíráku.
Kromě hudby mě bavily i vaše texty. Kdo je píše a z čeho vycházíte?
Většinu písniček píšu já. Vycházím z toho, co zažívám, co vidím okolo sebe, většinou to jsou věci ze života, láska, vztahy… V písničce Děti z konce století se snažím vystihnout naši generaci, jinak to jsou všechno moje zkušenosti a dojmy ze života.
Je to znát.
To jsem rád. Mám pocit, že čím víc hrajeme, tím víc to k lidem promlouvá.
Snad každá skupina má nějaké poslání. Jaké je to vaše?
Naše poslání máme už v názvu, jdeme nad limity. Váže se to i s naším prvním názvem, původně jsme se jmenovali Infinity, což znamená nekonečno. Tuhle message furt držíme. Jdeme prostě do nekonečna.
Odkdy vlastně hrajete a proč jste se přejmenovali?
Prvopočátky kapely sahají do roku 2016. Hodně lidí se v ní ale střídalo, a tak se vše změnilo… Jako skupina Nadlimity s touhle sestavou, která teď hrála na Votvíráku, fungujeme tři roky.
Určitě šlo o vaši největší akci. Kolik už máte za sebou koncertů?
Nedávno jsme měli jubilejní stý koncert. Zatím jsme cestovali po menších akcích napříč republikou, máme za sebou i menší festivaly. Náš největší klubový koncert byl v pražském klubu Prostor Země, kde jsme křtili naši první desku Děti z konce století.
Kde ji najdeme?
Můžete si ji koupit fyzicky, dá se poslechnout i na všech streamovacích platformách včetně Spotify. Je na ní jedenáct písniček, které jsme nahrávali v posledním roce až dvou. K singlům z alba vydáváme videoklipy na YouTube.
Když se zaměříme čistě na tebe, od kolika let se věnuješ hudbě?
Já jsem se k hudbě dostal už ve školce, hrál jsem na zobcovou flétnu, na klarinet, saxofon, okolo dvanácti let jsem pak začal hrát na kytaru. Základy mě učil můj táta, který na ni sám hraje. V patnácti jsem založil první kapelu, a v sedmnácti Infinity, ze kterých vzešla dnešní kapela.
No, to není málo…
Hudba je běh na dlouhou trať. Člověk se porád učí hrát, zpívat i skládat. Je to krásná cesta, která nemá konec. Je to pořád do nekonečna. (smích)
Prozraď nám na závěr, jaké jsou vaše hudební plány na léto?
Chystáme se natáčet další videoklipy, rýsuje se nám seznam koncertů. Prvního července nás čeká festival v Přeštěnicích, určitě zahrajeme i v pražských klubech. V září se pak objevíme na Mosteckých slavnostech.
A co chystáte do budoucna?
Už příští rok budeme nahrávat další desku a videoklipy. Doufáme také, že budeme hrát na čím dál větších akcích.
Foto: Archiv kapely Nadlimity
