Robert Urban, člověk plný pozitivní energie, úsměvu a především skvělý herec. Jeho tvář jsme mohli pravidelně vídat na televizních obrazovkách v seriálech První Republika, kde ztvárnil studenta práv Freddyho Valentu, nebo ZOO. Nyní se pro změnu objevuje jako Cosmo Brown v muzikálu Zpívání v děšti, kde jsme ho také vyzpovídali. Co nám nejen o této inscenaci prozradil?
Roberte, jak se nyní máte?
Moc děkuju za tuhle otázku, přijde mi, že to je velmi opomíjená a přesto důležitá otázka. Mám se vlastně moc fajn, samozřejmě toho je teď hodně, ale mám okolo sebe samé skvělé lidi. Když pominu lehkou únavu, tak se mám skvěle.
Jak jste se těšil na Zpívání v dešti?
Moc! Je to světový muzikál a nabídka, která se neodmítá, takže když mě z divadla Hybernia oslovili, tak jsem to s respektem a povděkem přijal. Je to muzikál plný krásné hudby, tanečních čísel a já prostě miluju tanec! Je to docela fajn změna oproti muzikálu Tarzan, kde jsme se houpali na liánách a byli jsme pořád v takovém polodřepu, teď se můžu konečně narovnat a budu dělat i jiné věci, ve kterých mě diváci podle mě moc neznají, takže je na co se těšit.
V této inscenaci jste nováček, někteří vaši kolegové se s muzikálem už nějakou dobu znají. Jaká to je pro vás situace?
Tak ono se to v podstatě zkouší jako záskok, jsou z toho i nějaké záznamy, takže to tak složité není. Klade to nárok být vždycky připravený, protože někteří ostatní herci jako Maruška Křížová, Honza Révai nebo Honza Kříž už většinu věcí znají a jsou tedy na to nějak připravení, tím to je náročnější, ale pan režisér Olda Kříž mi samozřejmě velmi pomáhá. O to víc se člověk dokáže zorientovat.
Vyhovují vám více tedy muzikály?
Já jsem rád, že se mě na to ptáte. V posledním období jsem dost točil a nového divadla jsem moc nezkoušel, respektive dva až tři roky jsem žádnou novou inscenaci nenazkoušel. Takže jsem si tak tajně přál a doufal, abych nějaké divadelní premiéry mohl nazkoušet a tento rok takhle začínám se Zpíváním v dešti.
A není to jediná divadelní aktivita, že?
Není, čeká mě ještě jedna činohra ve Studiu DVA. Tím se mi to plní. Snažím se nemít záběr jen na na jednu věc a rozvíjet to. Nerad bych, aby mě někdo škatulkoval jako takového či onakého herce. Podle mě to je jedna a ta samá věc, možná disciplíny trochu odlišné, ale pořád je to herectví. Tím, že jsem se od mala hýbal, tak je mi možná ten muzikál nejblíž, ale asi bych přímo neřekl, že bych něco preferoval víc.
Co intenzivní přípravy?
No tak samozřejmě, že to znamená od rána do večera být na zkouškách, do toho to dáváme dohromady ještě s tanečníkama… Je to prostě o tom spánku, že jo!
Jak tedy zápasíte s únavou a se stresem?
Jednoduše spím. Když můžu, tak prostě spím. Pakliže můžu relaxovat, tak se prostě uvelebím na gauči a koukám na něco, přičemž většinou u toho usnu. Nebo se seberu a jedu se někam projet, protože hrozně rád jezdím autem, takže potom relaxuju jízdou. Ale já prostě rád spím, takže když to jde, tak se snažím spát. Ale zase nechci, aby to vypadalo nějak dramaticky. Je to náročné, ale je to zároveň věc, která nabíjí, něco co mám opravdu rád.
Robert Urban: Na ulici po mně pokřikovali. S fanynkami se fotím rád
Text: Vanesa Jančová
Foto: Instagram
1 komentář
a