Ondra Havel: Nechci být pro lidi jen „ten z Ulice“

S mladým hercem Ondrou Havlem jsme se sešli v malé restauraci v centru Prahy. Při příjemném posezení jsme si povídali nejen o seriálu Ulice, ve kterém ztvárňuje roli vzpurného studenta gymnázia, ale také o jeho studiu, divadelních aktivitách, obdivovatelkách a dalších zajímavostech.

Když jsme si domlouvali schůzku, říkal jste, že máte do odpoledních hodin školu. Zeptám se tedy, co studujete?
Studuji Gymnázium Postupická u nás na Spořilově. Jsem ve „druháku“, školu mívám většinou do tří čtyř hodin odpoledne, takže to zabírá dost času.

Proč jste se rozhodl zrovna pro gymnázium?
Stejně jako teď jsem nevěděl, na který obor mám jít, kam konkrétně směřovat. Po gymplu se přeci jen mohu rozhodnout pro další studium.

Takže vůbec nemáte představu, čím byste se chtěl živit?
Nějakou představu přeci jen mám. Chtěl bych zkusit činoherní herectví na DAMU. Jenže vůbec nevím, zda se tam dostanu. Po absolvování gymnázia budu mít alespoň všeobecný přehled, takže budu moct jít v případě neúspěchu někam jinam.

A máte kromě DAMU nějakou alternativu?
Mimo herectví mě baví hudba, tanec. Doufám, že mi to vyjde a budu moci v divadle pokračovat dál.

Přejděme k vaší herecké praxi. Minulý týden jste vystupoval s muzikálem Děti ráje na Slovensku. Jaké bylo slovenské publikum? Jak na představení diváci reagovali?
Bylo to fantastické, vůbec jsem to nečekal. Sice tam nemám roli, jsem totiž členem company, přesto jsem se bál, jak budou tamější diváci reagovat. Slovenské publikum dává více najevo, když se jim něco líbí. Měli jsme vyprodanou halu téměř na všechna představení. Byl to neskutečný zážitek. Hned bych se tam vrátil.

A jak se vám toto hudebně-divadelní dílo líbí?
Mám ho velmi rád. Stojí na písničkách, které všichni znají, tudíž si to lidé užívají. Tancování tam mě moc baví. Máme tam dost tanečních výstupů, takže to bylo dost náročné, jelikož jsem dřív moc netancoval. Musel jsem tedy na sobě makat.

Chodil jste do tanečního kroužku, nebo jaký vztah máte k této disciplíně?
Taneční kroužky jsem nenavštěvoval. Teď jsem ale začal s break dance. Už jsem tam chodil dříve, ale ne pravidelně. Chtěl bych to někam dotáhnout. Rád bych někdy zkusil třeba jazz nebo nějakou jinou klasiku. Ale to jenom tak pro zábavu…

Účinkujete také v Národním a Stavovském divadle…
V Národním divadle jsem hrál dětské role. Teď, když mi je 17 let, to na dětské role není. Přesto hraji ještě ve Stavovském divadle v inscenaci Sněhová královna. Zrovna minulý pátek jsme měli „oprašovačku“ a představení už v nové sezóně. Na Nové scéně někdy vystupuji se sborem.

To musí být pro takhle mladého člověka jistě čest.
Určitě. Hlavně hrát po boku známých herců. Poznal jsem tam tedy i mnoho lidí osobněji. I díky tomu vím, že v tomto oboru bych rád pokračoval.

Na svůj věk jste ztvárnil mnoho divadelních rolí. Nicméně do povědomí diváků jste se dostal především díky seriálu Ulice…
Ulice byla takový zlom. Momentálně jsem pro diváky „ten z Ulice“. Ač to mám moc rád, nechci se zaškatulkovat jen do jednoho seriálu. Nedávno jsem natočil jeden film, který to snad trošku změní. Nicméně Ulice mě asi zviditelnila nejvíc.

Prozradíte nám něco o tom novém filmu?
Jmenuje se Vendeta, jedná se o akční thriller. Hlavní role tam ztvárňují Ondřej Vetchý a Oldřich Kaiser. Premiéru bude mít v listopadu. Já tam mám také velkou roli, což je pro mě premiéra. Sice se toho trošku bojím, ale zároveň jsem zvědavý, jak to dopadne, a těším se, až to uvidím.

Jak jste se k této roli dostal?
Normálně přes casting, který měl, myslím, tři kola.

Jak vůbec prožíváte takové konkurzy? Máte trému, nebo si to naopak užíváte?
Stejně jako před představením i před konkurzem vždy trému mám, ale to je, myslím, normální. Takže se dá říct, že jsem trémista.

Seriál vám přinesl hned několik obdivovatelek. Co vůbec vaše fanynky? Pronásledují vás?
Takhle to rozhodně není (smích). Když jsem viděl film o Justinovi Bieborovi, kde byly záběry Bieberovské pandemie, tak myslím, že toto u nás nemá snad nikdo. Možná tak Vojta Dyk (smích). Když mi někdo napíše nebo pozná, je to milé a jsem za to rád.

Zmiňoval jste Justina Biebera. Slyšela jsem o vás, že jste takový český Justin Bieber, alespoň co se vzhledu týče. Co na to říkáte?
Říká mi to víc lidí. Já proti tomu nic nemám, je to jejich názor. Já toho kluka obdivuju. Už proto, že jsem viděl ten film, můžu říct, že je neskutečné, co on umí. Je to pro mě velký frajer.

Takže je to pro vás spíše příjemné?
To zas říct nemůžu. Neřekl bych totiž, že v mé věkové kategorii je zrovna Bieber oblíbený. Je to pro ně spíš taková holka. Přijde mi, že nedokážou ocenit to, co on dokázal. Já, když jsem viděl film o něm, koukal jsem s otevřenou pusou, protože ten kluk od čtyř let hraje parádně na bicí a na kytaru… Domnívám se, že plno lidí, co ho pomlouvá, by toto nedokázalo. Ale zase, že bych byl vyloženě šťastný, když mě s ním někdo srovnává, tak to zase ne. Pokud bych se dál věnoval hudbě, chtěl bych být sám za sebe, ne za Justina.

V jednom rozhovoru jste říkal, že byste se rád podíval na Madagaskar. Proč zrovna tam?
To vůbec nevím, kde jste to našla (smích). Mám moc rád film Madagaskar. Ten ostrov mi přijde zajímavý, exotický. Chtěl bych se někdy podívat, jak to tam vypadá. Ale zase takových míst je víc, takže to zase není takové moje speciální přání.

A teď máte v plánu vycestovat?
Asi ne. Přemýšlím, že bych jel na rok do Ameriky. Ale mám tady školu, Ulici, což bych musel přerušit. A když bych se vrátil, rád bych navázal na to, kde jsem skončil. To nevím, jestli by šlo. Rád bych tam ale někdy v budoucnu odjel a byl tam delší dobu. Momentálně se věnuju škole a především tomu, co mě baví, takže divadlu, zpěvu a tanci.

Text: Michaela Rochovanská
Foto: archiv Ondry Havla