Muzikálová zpěvačka a herečka Lucie Chlumská je novou tváří ojedinělého projektu Já, secese show. Kromě tohoto a dalších divadelních projektů pracuje pro počasí PRIMA CNN a je vášnivou cestovatelkou, která miluje i sólo tripy do zahraničí. Velké důvody, proč tuto sympatickou krásku vyzpovídat.
Lucko, stala ses novou zpěvačkou projektu Já, secese show. Jaké to je nastoupit do již rozjetého projektu?
Nastoupit do „rozjetého vlaku“ není jednoduché. Vyhnete se procesu stavění celého projektu dohromady, ať už jde o kolektiv nebo možnosti do projektu jakkoliv zasahovat, přinést svoje nápady. Na druhou stranu zase ušetříte čas, protože takové projekty se zkouší i několik měsíců.
Jak probíhaly tvé zkoušky? Dostala jsi záznam a učila se doma?
Ano, podle videa a nahrávek jsem se učila vše doma, pak jsem měla jednu choreografickou zkoušku, jednu zvukovou a pak až hodinu před svým prvním představením jsem se se všemi potkala na jevišti ve světlech a postavené scéně a řekli jsme si, co a jak. Byl to adrenalin, ale dopadlo to snad dobře (smích).
Spolu s tebou naskočila do projektu i Markéta Poulíčková. Jak jste si sedly?
S Markétou o sobě víme roky, ale osobně jsme se předtím v podstatě nesetkaly. A tím, že se alternujeme, tak jsme tu možnost zatím také moc neměly. Potkaly jsme se na dvou zkouškách. Ale určitě se těším, že si někdy spolu sedneme na skleničku a budeme mít možnost se lépe poznat.
Jaké byly tvé pocity před premiérou?
V podstatě jsem byla podvědomě nervózní od doby, kdy mě Michal Dvořák oslovil s tím, jestli bych chtěla do projektu naskočit. Bylo mi jasné, že zkoušek moc nebude, že není úplně reálné se v tolika lidech mockrát potkat. Takže velká zkouška byla opravdu jedna před mojí premiérou v květnu, kdy jsem měla hodinku na to si to zkusit v kostýmu, ve světlech, scéně a s kolegy, které jsem snad kromě jednoho-dvou vůbec neznala. Neznala jsem ani prostor, zákulisí divadla Hybernia, takže všechno si rychle projít… Byla to taková rychlost, takový adrenalin, že při samotné premiéře jsem ani nestihla být nakonec nervózní. Tak tak jsem doběhla na scénu na svůj první výstup. Celé to proběhlo jak v nějakém snu.
A jinak bojuješ s trémou?
Největší trému mívám na konkurzech nebo při komornějších věcech, kde je vše mnohem osobnější. V O2 Areně při koncertě Jesus Christ Superstar se třeba tréma nedostavila vůbec.
Druhé představení v Hybernii si měla zrovna v pátek 13. Projevilo se to nějak a si pověrčivá?
Nejsem moc pověrčivá a pátek 13. naopak mívám docela ráda. Den začal normálně, nicméně při show nám tento pátek v červnu ukázal, co je zač (smích). Nefungovalo správně několik technických věcí, včetně odposlechů a vyvrcholilo to evakuací celého divadla, která nastala zrovna při scéně, kdy „hoří Notre-Dame“, takže diváci si dlouho mysleli, že je to součást představení a takový 5D efekt (smích). Nakonec ale všechno dobře dopadlo a diváci měli o zážitek navíc – osobní setkání se s účinkujícími venku. Všichni jsme se asi po 25 minutách mohli vrátit na svá místa a dohráli jsme zdárně až do konce. Šlo o planý poplach, nejspíš nějaký laser zasáhl požární čidlo.
Já, secese show je specifický projekt. Jak ho hodnotíš ty, co bys na něm vyzdvihla?
Já, secese show je jedinečný projekt, je to něco nového. Nic podobného kromě Vivaldianna od stejného autora tu v Čechách nenajdete. Jedná se o multimediální projekt s propracovanými efekty, nádhernou hudbou, velmi profesionálními výkony, ať jde o muzikanty nebo tanečníky. Určitě stojí za vidění, jak ožívají Muchovy obrazy.
Jedná se asi o tvou zatím největší roli, že?
Je to moje deváté kamenné divadlo, kam jsem měla tu čest vstoupit na prkna, co znamenají svět. Nepočítám zájezdová představení a zahraniční turné s muzikálem HAIR, kde hrálo 12 národností. Dá se ale říct, že v Praze je to asi doposud největší a nejzajímavější příležitost, hlavně, co se zpěvu týče. Jinak jsem hrála tři krásné hlavní role v Divadle J.K. Tyla v Plzni ve dvou muzikálech a jedné operetě. Vidět mě můžete aktuálně například i v Hudebním divadle Karlín, kde působím už patnáct let. Tam jsem největší příležitost dostala před dvěma lety v hudební komedii Ivana Mládka – Močál story, kde účinkuji s partou skvělých herců. Je to zase něco úplně jiného než zmiňovaná Já, secese show.
Je těžké se v divadle (muzikálu) uchytit?
Rozhodně není jednoduché se v muzikálu nebo i celkově showbyznysu prosadit. Chce to dávku talentu a ještě snad větší dávku štěstí a trpělivosti a také být ve správnou chvíli na správném místě. Divadlu se věnuji od svých pěti let, takže jsem rozhodně nedostala nikdy nic zadarmo. Je to životní boj, ale nikdy jsem nelitovala a neměnila bych.
Vnímáš divadlo u nás jako hodně konkurenční prostředí?
Nemyslím si, že je to o moc horší než v jiném odvětví. Všude se setkáváte s konkurencí, která někdy přeroste v konkurenční boje. Kdo má ostřejší lokty, ten to má asi jednodušší. Ty já nemám, možná i proto o mně většina z vás třeba nikdy neslyšela (smích). Divadlo miluju se vším všudy, ale není to pro mě jediný svět.
Pracuješ také pro Primu, co konkrétně tam děláš?
Ano, od dob covidu jsem nechtěla spoléhat jen na jednu kartu, takže jsem si našla ještě práci na PRIMA CNN, kde pracuji jako editorka počasí. Tady nejsem před zraky diváků, chodím si tam „odpočinout“ dva až tři dny v týdnu. Víc to nejde, protože vysílání začíná v 5.55, což se těžko kloubí s večerními představeními.
Jak se cítíš v mediálním prostředí?
Mediální prostředí je mi blízké a na Primě tento svět vidím zase z té druhé strany. Kromě toho ještě občas dělám dabing, voiceovery, točím reklamní videa a sem tam i nějaký seriál, fotím rodinky. Vše je spjato s mediálním a hlavně kreativním světem, a to mě baví.
Viděla jsem u tebe na Facebooku, že máš za sebou několik hezkých dovolenek. Dáš nějaký dovolenkový tip pro čtenáře?
Téma cestování by u mě bylo na samostatné téma k rozhovoru (smích). Miluju to. Letos poprvé jsem se vydala cestovat úplně sama a musím říct, že to má hodně pozitiv. V lednu jsem sama navštívila překrásnou Andalusii ve Španělsku, včetně Caminita del Rey a městečka Setenil de las Bodegas, a to jsou moje tajné tipy pro vás. V květnu jsem pak byla ještě opět sama v Itálii v oblasti La Spezia a překrásného Cinque Terre. V létě s dcerou a přáteli v Chorvatsku. Největším cestovatelským zážitkem zůstává měsíc strávený ve Venezuele. Tam bych si ale sama rozhodně netroufla.
Co bys vyzdvihla na sólo cestování?
Uděláte si program přesně podle sebe, vyčistíte si hlavu, zvolíte své vlastní tempo, více se seznámíte s mentalitou místních a také potkáte na cestách zajímavé lidi z celého světa. Ti vás zase inspirují k dalším cestám.
Zmínila si dcerku. Nestýská se ti, když jsi mimo ČR bez ní?
Je to úžasná bytost a ve svých jedenácti letech je to skvělý parťák už ve spoustě věcí. Už chce se mnou začít vyrážet i na náročnější cesty, nejen na ty klasické rodinné válecí dovolené. Sama jsem vyrazila právě v době, kdy byla na škole v přírodě. Doma by se mi stýskalo víc. Takhle jsme si mohly po návratu vyměnit zážitky.
Je ti hodně podobná vzhledově. Ale “pomamila” se i v rámci uměleckého talentu?
Dcera Sabina je podobná na oba rodiče, my máme podobné rysy i modré oči, husté vlasy. Těžko říct, na koho je víc. Její táta ji vede ke sportu, já zase ke kultuře. Je to showmanka a krásně zpívá, k tomu hraje pozemní hokej, jezdí na wakeboardu. Uvidíme, kam ji to zavane, ale už jsme spolu natočily i několik reklamních videí, což je čas strávený spolu, takže si to užíváme. Naposledy třeba pro Aqualand Moravia, dva dny v „aqáči“. No, neber to, moc jsme si to užily.
Foto zdroj: archiv Lucie Chlumské
