Přinášíme vám rozhovor s letuškou Šárkou Sedlákovou, kterou můžete znát pod instagramovým profilem @tak_ja_letim. Co vše obnáší atraktivní práce letušky a jak probíhá výcvik na ni? A je pravda, že letušky spí s piloty? To a mnohem více se dozvíte v našem povídání.
Šárko, jak jste vymyslela přezdívku na vašich sociálních sítích?
Vystudovala jsem téměř současně dvě vysoké školy. Jednu v Praze a druhou v Brně. Do toho jsem se stala letuškou a na výcviku potkala svého nynějšího přítele. Občas jsem byla díky tomu všemu na roztrhání a často jsem ve spěchu říkala: No nic, tak já letím! Nakonec z toho vznikla i právě moje přezdívka na Instagramu a YouTube.
Co vás lákalo zrovna na práci letušky? Vysnívala jste si tuto práci už jako malá holčička?
Tady asi plno čtenářů zklamu, ale nikdy nebylo mým snem stát se letuškou. Dá se říct, že to ke mně přišlo tak nějak oklikou. Po nástupu na vysokou jsem si našla brigádu jako stewardka u ČD, takže jsem byla tzv. “vlakuška” a tuto práci jsem měla moc ráda. Jezdila jsem po celé ČR a vždy jsem měla nějaký čas v tom daném městě. Takže jsem i trochu poznávala nové kouty naší země. Práce v pohybu a ne na jednom místě mi vyhovovala a líp utíkala. V práci jsem měla pěknou uniformu a často se mi stávalo, že když mě lidé míjeli, tak říkali: „Koukej, letuška.“ A tam mě to poprvé napadlo, ale pořád jsem si myslela, že je moc těžké se na letušku dostat a že bych to nezvládla. A samozřejmě mě na tom lákala představa cestování do zahraničí, která ale byla trošku zkreslená.
Takže práce letušky úplně nesplnila vaše očekávání?
Možná to bude znít zvláštně, ale vůbec to nebylo tak, jak jsem si vysnila. V podstatě jsem si myslela, že lítání bude podobné tomu, co jsem znala z vlaku. Že zkrátka někam poletím, v destinaci budu mít třeba hodinu času na letišti, kde si dám kávu, a pak zase nastoupím do letadla a poletím zpět. To nemůže být vzdálenější od reality. Ale rozhodně mě to nijak neodradilo, přijala jsem, jak to doopravdy je a hrozně moc tu práci chtěla dělat.
Jaké byly největší výzvy, se kterými se při této atraktivní práci setkávala?
Těch bylo plno. Zvládnutí výcviku, po kterém jsem si teprve mohla říkat letuška, byl jeden z nich. Potom v provozu byl hlavní výzvou závod s časem. Někdy jsme dostali info od kapitána, že potřebujeme odletět do určité hodiny, jinak budeme čekat další hodinu. Zvládnout všechny předodletové procedury a “nahnat” všechny lidi do letadla a zvládnout uložení všech zavazadel, abychom neměli zpoždění, byla opravdová výzva.
Zmiňujete výcvik. Co vše se v něm musí absolvovat?
Šestitýdenní intenzivní výcvik (initial training) obsahoval teorii i praxi z oblasti zdravovědy, nouzové a běžné postupy na letadle včetně evakuací, servis cestujícím, kurz přežití v nehostinných podmínkách, hašení požáru na palubě a spoustu dalšího. Nechyběla ani angličtina jako předmět a v podstatě veškerý učební materiál byl v angličtině, i když výcvik probíhal v Praze. Každý rok probíhá line check neboli přezkoušení za letu a tam jsou letušky přezkoušeny ze všech oblastí probíraných na výcviku. A jinak před každým letem si posádka připomíná postupy nouzové evakuace.
Jak vůbec vypadá typický pracovní den letušky?
Když pominu to, že žádný den není stejný, protože málokdy jsem letěla stejnou linku vícekrát po sobě, tak pracovní den začíná následovně. Celkem jsem si zakládala na osmi hodinách spánku. Po probuzení na první budík (strach mi nikdy nedovolil zaspat) jsem vstala, udělala si lehkou zdravou snídani a kávu – vždy rovnou do cestovního hrnku.
Oblékla jsem se do uniformy a udělala si letuškovský účes a make-up. Následně jsem se vydala na letiště, kde jsem musela být přesně 1h 15min před odletem letadla na briefing. Na briefingu jsme si s vedoucím kabiny řekli, jak bude let probíhat, kolik bude cestujících a dětí do dvou let a vždy jsme si zopakovali nouzové postupy při evakuaci. Let už probíhá tak nějak podobně. Předodletová příprava letadla, nástup cestujících, demonstrace nouzového vybavení, příprava kabiny na vzlet, po dostoupání do letové hladiny palubní prodej cestujícím a nabídnutí vody zdarma, příprava kabiny na přistání včetně úklidu a následné přistání a výstup cestujících. Po letu jdeme celá posádka až k pasové kontrole, kde se už každý vydá k domovu.
Záleží, jaká část dne je, někdy jsem po letu šla rovnou spát a někdy jsem si dala další kávu, abych mohla celý den fungovat. Dále jsem se taky musela začít připravovat na další let – například přeprat a přežehlit si uniformu.
Jak probíhá komunikace a spolupráce mezi posádkou během letu? Má každý jasně dané úkoly, nebo se role mění podle potřeby?
Každý člen posádky má danou pozici, která se během letu nemění. Na briefingu se vždy členové posádky seznámí, protože se složení posádek mění let od letu. Vedoucí kabiny rozdělí pozice na daném letu. Například na letadle boeing 737-800 jsou čtyři palubní průvodčí a z toho jeden vedoucí kabiny.
Každá pozice má trošku jiný předodletový seznam úkolů (check listy) na splnění. Všichni ale spolupracujeme a tím, že každý let můžeme být na jiné pozici, známe i povinnosti toho druhého a můžeme si pomáhat. Třeba i postavení posádky v uličce letadla při demonstraci nouzových prostředků má svá pravidla a není náhodné.
Jako posádka máme ke komunikaci z jedné strany letadla na druhou určený tzv. Interphone, díky kterému můžeme “volat” mezi sebou, ale i do kokpitu. Interphone taky využíváme na hlášení cestujícím.
Co dělají letušky mezi jednotlivými lety? Mají čas na odpočinek, nebo hned přecházejí na další let?
Tohle taky moc lidí netuší, ale hned potom, co vystoupí poslední cestující, si všichni palubní průvodčí oblékáme igelitové rukavice a sami provádíme úklid letadla – sedaček pro cestující. Potom, v některých destinacích mimo Evropu jako například Tunisko, děláme ještě security search, kdy kontrolujeme letadlo, že v něm nikdo schválně nenechal podezřelý předmět. Teprve potom máme chvilku na vydechnutí a čekáme na pasažéry. Tato chvilka někdy ani nevznikne a už je rovnou boarding neboli nástup cestujících a letí se domů (smích).
Jak vypadá příprava na let? Co všechno musíte stihnout před nástupem cestujících?
Příprava na let začíná už na briefingu, tam si řekneme, jak celý let bude probíhat. Kolikrát půjdeme s prodejním vozíkem, jestli máme nějaké cestující, kteří vyžadují speciální péči atd. Následně při přebírání letadla kontrolujeme zda vše funguje a jestli je všechno nouzové vybavení na svém místě. Po nástupu cestujících ještě musíme poučit cestující sedící na nouzových východech o tom, jak v případě nouze tento východ použít. Dále také předat cestujícím s dětmi přídavné pásy a plovací vesty pro děti do 2 let.
Jaké jsou hlavní povinnosti letušky během letu kromě obsluhy cestujících?
Vždycky je to především bezpečnost cestujících. V podstatě celý let letuška tak nějak podvědomě monitoruje cestující, jestli jsou v pořádku a nepotřebují nějakou asistenci nebo pomoc. Dále jsou letušky zodpovědné za čistotu toalet, samozřejmě tedy v rámci možností, a také čistotu kabiny, kterou několikrát procházíme s vozíkem na odpadky.
Jak funguje plánování směn letušek? Můžete si vybrat destinace, nebo je to pevně dané?
Směny letuškám plánuje primárně počítač a na rychlé doplnění posádky pak funguje plánovací oddělení. Jako letuška jsem měla přístup do programu (bidding system), kde jsem si mohla zadat požadavky na konkrétní lety nebo destinace a tyto požadavky jsem si očíslovala dle svých preferencí. Já jsem program používala hlavně na požadavky dnů volna a dovolené. Systém zohledňuje senioritu, a tak jsem nikdy neměla stoprocentní jistotu, že mi bude vyhověno.
Kam vy osobně jste létala nejraději?
To se úplně nedá říct. Když pominu, že se pokaždé letí jinam, lety mi splývaly do jednoho a když člověk pomalu ani nevystrčí paty z letadla, těžko se to určuje. Maximálně můžu říct, že jsem měla raději ranní lety, kdy jsem odpoledne ještě mohla nějak fungovat, pokud jsem ho omylem neprospala (smích).
Jak hodnotíte práce s cestujícími? Staly se vám během letu nějaké bizáry s pasažéry?
Obecně práce s lidmi je těžká, a to platí nejen v letadle, ale v jakékoliv práci a člověk se musí obrnit trpělivostí. Dá se říct, že v Česku jsem bizár úplně nezažila, horší to je ve světě. Například když jsem letěla z Marakeše do Tel Avivu a cestující nechali své větší děti, aby v botách lezly přes sedačky z jedné řady na druhou, pak se další cestující začal modlit v naší kuchyňce a odmítal odejít na místo a místo, aby při taxování (pojíždění letadla k runwayi) už všichni seděli připoutaní, já se prodírala přes stojící lidi na svou pozici na druhém konci letadla. To už si pak člověk připadá jako v ZOO.
Pak jen takový klasický nekončící příběh: Cestující hledající WC, který se snaží dostat do kokpitu. To jsem si pak říkala, kdyby úplně vepředu uprostřed bylo WC, kde by pak seděli ti piloti? (smích)
Spousta lidí se létání bojí. Měla jste kdysi také strach? A máte nějakou radu, jak se před letem uklidnit?
Já jsem osobně nikdy neměla strach z létání. Když jsem letěla poprvé letadlem, měla jsem spíš strach, aby mi nebylo špatně než z toho, že bychom mohli třeba spadnout (smích). Tím pádem moc rad nemám, jedině snad zaměstnat hlavu čtením, křížovkami nebo přemýšlením, co budu dělat po příletu a myslet na to hezké.
Je pravda, že letušky spí s piloty? Prý jsou tyto hrátky na palubě veřejným tajemstvím.
Hodně mých kolegyň, nakonec i včetně mě (smích), mělo a má partnera stevarda nebo pilota a pár kolegyň dokonce už i manžela pilota. Ale že by se to dělo přímo na palubě při práci, o tom nic nevím a ani bych to vědět vlastně nechtěla.
Jak dlouho jste jako letuška pracovala a u jaké společnosti?
Ono je to trošku složitější na výpočet, protože jsem jako letuška nepracovala v kuse. Pracovala jsem u společnosti Smartwings se zimními přestávkami jako sezónní palubní průvodčí po tři letní sezóny v letech 2019, 2021 a 2022. 2020 byl samozřejmě covid, který mi létání bohužel zatrhl. Letní sezónu chápejte cca od jara do podzimu. Ale pokud bych měla spočítat, kolik měsíců jsem byla celkem letuškou, tak je to 21.
Nyní už jako letuška nepracujete. Proč? A co teď děláte za práci?
Já jsem to od začátku brala jako dočasnou práci, kterou nechci dělat do konce života. Jako letuška jsem pracovala při studiu VŠ v Praze. Když jsem dostudovala, vrátila jsem se zpět na Moravu do města poblíž Brna. V Brně jsem si pak dodělávala druhou VŠ a přitom odtud i létala. Po dostudování obou škol jsem si chtěla najít práci ve vystudovaném oboru. A tak teď pracuju jako personalistka a místo cestujících pečuji o zaměstnance.
A jaký nejhezčí zážitek jste během své kariéry letušky zažila?
Myslím, že nejde úplně vybrat jeden. Ale asi takový nejopravdovější pěkný zážitek mám. Jednou při výstupu cestujících mě holčička z ničeho nic objala kolem pasu a řekla mi: „Vy jste moc krásná“.
Foto zdroj: archiv Šárky Sedlákové
