Při pohledu na zářící koučku by málokdo tipoval, že zažila depresi. A to až takovou, že už tady nechtěla být. Ale pak objevila kouzlo transformace a zákona přitažlivosti. „Bez pochopení, že my sami si tvoříme svoji realitu, bych nikdy nežila život, který žiji. A já svůj život považuji za život snů,“ říká dnes Eva Paclíková a učí to i své klienty.
Evo, co vás ovlivnilo k tomu stát se vztahovou a transformační koučkou?
Můj osobní život, nečekaný pád do deprese, nespokojenost se zaměstnáními, která mě nenaplňovala. Ani mně, ani mé okolí by nikdy nenapadlo, že ta silná Eva, která vždy vše zvládne, najednou padne do deprese a pocitů, že už tady nechce být. Dnes vidím, že k tomu vedlo hodně věcí, například i vysazení hormonální antikoncepce, kterou jsem brala celý dospělý život. Najednou mi spadly téměř všechny základní pilíře, partnerský vztah, práce, peníze, přestala jsem spát a už to jelo. Dostala jsem se z toho díky meditacím a předně EFT terapii, kterou jsem původně studovala pro sebe. Pak jsem se rozhodla, že chci pomáhat druhým. Následovalo studium koučinku a já věděla, že jsem objevila své životní poslání.
Jak vaše rozhodnutí vnímalo okolí?
Rodiče ani moje rodina asi dodnes pořádně nevědí, čím se živím. A možná je to tak lepší. Tatínek je těmto věcem nakloněn více, dokonce si občas pustí i mé video a řekla bych, že je na mne hrdý. Díky němu jsem se v patnácti letech dostala ke knize Moc podvědomí od Josepha Murphyho, která mi začala měnit život. Můj manžel je těmto věcem velmi nakloněn a fandí mi. Mnoho lidí mě kvůli mému „novému myšlení“ před těmi jedenácti lety opustilo, takže mám kolem sebe nové přátele a ti přemýšlejí jako já. Někteří se jako já věnují koučinku.
Umíte koučovat i své blízké, nebo je těžší aplikovat koučink na rodinu a přátele?
Nejde o to umět, ale zda je to možné. Dle mého názoru není. Ze začátku, tak asi jako každý, jsem chtěla pomoci všem. Předně kamarádkám a rodině. Na otci jsem se učila EFT terapii (EFT je zkratka pro Techniky emoční svobody, pozn.red.). Byl tomu docela otevřený, takže jsem měla na kom procvičovat. Práce s blízkými má ale mnoho úskalí, a proto to již nedělám.
Jaká úskalí máte na mysli?
Při terapii nebo koučinku můžete říct něco, co se toho druhého dotkne, předně pokud jej znáte celý život a on si to vezme osobně. S blízkými tedy musíte být neskutečně opatrní a o tom koučink ani terapie, které nabízím, nejsou. Kouč/terapeut musí druhému říct, co vidí za „problém“. Aby poukázal na to, čeho si klient sám nevšimnul. Pochopitelně citlivě, ale upřímnost je nesmírně důležitá. Pokud člověk není až tak vědomý a otevřený, můžete hodně narazit. Rodinu ani přátele tedy zásadně nekoučuji, ani jim neposkytuji jiné terapie.
Co vás přitahuje právě na oblasti osobní transformace?
Ve svém životě již přes dvacet let vidím, jak pouhá změna myšlení změní směr našeho života. Osobní transformace mě fascinuje vlastně celý život, dnes nějakých třicet let. Když pak začnete pomáhat druhým a jste svědkem jejich vnitřní změny, která se odrazí tam venku, v jejich životě, cítíte tak krásné teplo ve vaší srdeční čakře, že neznám nic lepšího. Život je ve své podstatě neskutečně jednoduchý. Bohužel si ho komplikujeme a není to vždy naše chyba. Jsme tak vychováváni nejenom rodiči, ale i společností. Jsme jako ty šedé myšky, které si myslí, že za nic nestojí. Když ale prozřeme a začneme měnit to, jak vidíme sebe, ostatní i svět, pak se začnou dít zázraky. A mně baví být při tom.
Četla jsem vaši knihu Alfa Bohyně, v níž přiznáváte, že jste v minulosti byla právě ta šedá myška a měla problémy se sebevědomím. To se mi ale u vás nechce věřit.
Ano, je to tak. Byla jsem vychována rodiči, kteří se narodili v období druhé světové války. Tatínek během války a maminka pár let po ní. Moje maminka nevěří na chválu a povzbuzování druhého, ale na kritiku a poukazování na to, co děláte špatně. Mám trochu štěstí, že jsem beran, jinak bych asi dopadla mnohem hůř. Ale pravdou je, že jsem si ve dvaceti vůbec nevěřila. A maminka mě v tom podporovala, myslela si, že mi tím pomáhá. Vždy mi zastřihávala křídla, abych moc nevyčnívala a moc si o sobě nemyslela. Když jsem pak ve dvaadvaceti odjela do Londýna, začala jsem konečně poznávat to, kým jsem uvnitř. Odstřihla jsem se i na několik let od své rodiny.
Slyšela jsem, že někdy je odstřihnutí od rodiny potřeba. A jak se vyvíjel váš příběh dál?
Ano, dnes to vnímám jako své nejlepší rozhodnutí. Měla jsem tak možnost poznat samu sebe a nenechat se tolik ovlivňovat druhými. Díky hypnóze jsem začala pracovat na svém sebevědomí. Po třech letech v Londýně jsem se vrátila jako sebevědomá mladá žena. Ale až ve dvaatřiceti, kdy jsem spadla do deprese, jsem zjistila, že sebevědomí je krásné, ale když chybí sebeláska, tak se pořád motáte v začarovaném kruhu a ničeho pořádného nedosáhnete. Naše výchova nás ovlivňuje víc, než si myslíme. Tehdy jsem šla více do hloubky a konečně se do sebe zamilovala. Nebylo to snadné. Sebeláska je proces, ale když se začnete zamilovávat sami do sebe, zjistíte, že vám otevře zcela nové možnosti. Navíc pochopíte, že jenom láska k sobě samé vám pomůže milovat druhé.
Jste velmi atraktivní žena. Jak se o sebe staráte?
Děkuji, to mi lichotí. Musím říct, že o svůj zevnějšek se moc nestarám. Tedy ráda se hezky oblékám, to ano. Dávám si jemný make-up, to je asi vše. Až teď po čtyřicítce si říkám, že je asi na čase začít s péčí o pleť, ale zatím jsem nezačala. Ale rozmazlit se na masáži, to ano. Ráda cvičím jógu, někdy i qi gong. Mám ráda výlety a ranní procházky. Medituji každý den, ráno i večer. Někdy jen tak pročistím hlavu, jindy si pustím přímo meditaci nebo hypnózu. Často i ty ze své tvorby. Miluji knihy a osobní rozvoj. Snažím se stále růst a rozvíjet se a doplňovat si vzdělání ve svém oboru. Před dvěma lety jsem si tak splnila sen a vystudovala kurz na hypnoterapeuta pod vedením anglického hypnotizéra Paula McKenny, který mi vlastně v těch třiadvaceti letech pomohl k sebevědomí. Tento kurz jsem si také manifestovala. Tak mě napadlo, kdyby jej Paul pořádal a za půl roky oznámil, že nabírá první studenty. Další příklad, jak krásně zákon přitažlivosti funguje.
Zmiňujete zákon přitažlivosti, se kterým i pracujete. Takže na osud nevěříte?
Nevěřím na osud tak jako většina lidí. Ale věřím na to, že se naše duše rozhodla vstoupit do tohoto života, do naší rodiny a našeho těla. To je ale asi všechno.
A co byl ten klíčový moment, kdy jste si naplno uvědomila, že zákon přitažlivosti opravdu funguje?
Zákon přitažlivosti jsem začala objevovat v Londýně, když tehdy vyšlo Tajemství, a ovlivnil můj život zásadně. Pak ale přišlo studium Nevilla Goddarda a zákona předpokladu, a to je pro mne základem všeho. Zákon přitažlivosti dnes vnímám jako takový dobrý základ pro lidi, kteří se těmto věcem začínají věnovat. Zákon předpokladu jde hlouběji a dle mého názoru je přesnější. Proto jsem svoji druhou knihu Vaše nová realita věnovala právě zákonu předpokladu a Nevillu Goddardovi. Tehdy se o něm v České republice moc nemluvilo. Když se vrátím k vaší otázce, že zákon přitažlivosti funguje jsem si uvědomila už v patnácti letech, kdy jsem díky zmiňované knize Moc podvědomí vyzkoušela, že když si něco hodně přeji a vizualizuji, tak se to stane. Tehdy spolu můj otec a bratr asi dva roky nemluvili a mě to hodně mrzelo. Když jsem si začala představovat, jak se spolu zase smějí, myslela jsem si, že je to blbost, ale i tak to dělala. Po pár týdnech se moje realita stala skutečností. Pak jsem se k vizualizaci vrátila asi ve třiadvaceti letech a od té doby si manifestovala spoustu věcí.
Jaké třeba?
Finanční svobodu, sólo cestování do Asie a dokonce i mého manžela. No, pokud bych měla všechna ta splněná přání jmenovat, byl by náš rozhovor velmi dlouhý.
Tak to vám hodně ovlivnilo život…
Ano. Bez pochopení, že my sami si tvoříme svoji realitu, bych nikdy nežila život, který žiji. A já svůj život považuji za život snů. Asi předně to, že jsem ještě před svými čtyřicetinami dosáhla finanční svobody. To byl už od pětadvaceti můj sen. Pro mne to znamená dělat co chci a kdy to chci. Takže zákon přitažlivosti a předně předpokladu ovlivnily zásadně celý můj život. Myslím, že kdybych tyto principy ovlivňování reality nepochopila, můj život by byl naprosto odlišný. Žijeme v multivesmíru a můžeme být kýmkoli a zažívat cokoli, co chceme. Tvorba je již dokončena.
Mnoho lidí touží po změně, ale často naráží na překážky. Co nám brání v manifestaci našich cílů?
Co u lidí vidím za problém, je skutečně strach snít. Vůbec si dovolit chtít víc. Samozřejmě největší problém, který s tím souvisí, je nedostatek sebelásky. Ta je prostě základem všeho. Pokud si člověk nepřipadá dostatečný, pak si nevěří, nevěří ve své schopnosti, ve svoji jedinečnost. A takový člověk pak jen těžko něco v životě vytvoří. Natož život snů. Má pocit, že na to nemá, nedokáže to. Většina těchto bloků pramení z dětství. Jsou předávány z generaci na generaci. A pochopitelně i naše společnost v lidech podporuje nedostatečné sebevědomí a nulovou vnitřní hodnotu. Lidé vůbec netuší, jakou sílu mají. Pokud se jí otevřou a jsou ochotní pro to něco udělat, jejich život se začne zásadně měnit. Vidím to i u svých klientů a čtenářů. Všichni máme stejné možnosti.
Na vašem webu píšete, že náš vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa. Můžete nám to trochu více přiblížit?
Je to tak. Vše, co se děje uvnitř nás, se pak zobrazuje tam venku, na plátně našeho života. Předně naše vnitřní dialogy, což je něco, co si mnoho lidí ani neuvědomuje. Dám vám příklad. Vaše manželství není nejlepší. S manželem se hádáte, chodí domů pozdě z práce, nevěnuje se vám, s ničím vám nepomůže. Když půjdete skutečně do hloubky a začnete pozorovat, co se uvnitř vás děje, zjistíte, že se s ním ve svém nitru neustále hádáte anebo ho jinak pomlouváte. Tím ovlivňujete jeho chování a svoji realitu. To, co se děje uvnitř vás, to vysíláte ven, k druhým lidem. Vaše manželství se nikdy nezlepší, dokud bude vaše sebemluva vypadat tak, že se s manželem svým vnitřním hlasem neustále hádáte a poukazujete na to, jak na vás kašle, nemá vás rád a nikdy vám s ničím nepomůže. Vaše sebemluva ale často vychází z vašich hluboko uložených přesvědčení, která jste přijala v dětství. Z těch se pak tvoří vaše předpoklady, které tvoří vaši realitu.
Jaká přesvědčení máte na mysli?
Například chlapi jsou na nic, ženská je vždy na vše sama, nikdo mě nemá rád, všichni na mě kašlou. Když máte taková přesvědčení, můžete chodit na párové terapie a kdesi cosi a vaše manželství zůstane stejné a vám v něm dobře nebude. I kdybyste manžela vyměnila, s dalším mužem to dříve nebo později dopadne stejně. Nepřepsala jste vnitřní dialogy a hlavně stará limitující přesvědčení. Více o zákonu předpokladu píšu ve své druhé knize Vaše nová realita.
Mnozí lidé často nemají nadhled a neví, jak si poradit ve složitých situacích. Kdybychom se rozhodli obrátit na vás, co vše nabízíte svým klientům?
Jelikož je za těch jedenáct let klientů opravdu hodně a koučinky mívám plné, nabízím nejenom své osobní vedení, ale vytvořila jsem i řadu online programů, aby mohli klienti pracovat sami ve svém tempu a dle svých časových možností. Jsem ráda, že v dnešní době mám programy, které se týkají nejenom sebelásky jako je program Bohyně lásky a Sebevědomý muž, ale také vztahů, program Transformujte jakýkoliv vztah a poslední dva roky i peněz, program Milionářská mysl. Můj nový online program se týká nás všech, je na téma základní vztahy s matkou a otcem, které každého z nás nesmírně ovlivnily. V programu Uzdrav svá vnitřní zranění s otcem a matkou klienti uzdravují tyto dva vztahy a pracují na odpuštění oběma rodičům. V programu klienti pracují na energetické úrovni a odpouštějí oběma rodičům. Dokud v sobě neseme mateřské nebo otcovské zranění, pak trpí předně naše partnerské vztahy.
Jak si takový transformační program můžeme představit?
Každý program je koncipovaný tak, aby klient pocítil vnitřní změnu a ta nepřijde sama a hned. Většina mých programů je minimálně na šest týdnů, protože naší mysli trvá třicet dní, než se přepíše na nový program. V každé lekci klient většinou najde vedenou meditaci, EFT anebo hypnózu na dané téma, kterému se v daném týdnu věnujeme. Každý program vychází z mé praxe s individuálními klienty. Když pracujete s klienty na určité téma, všimnete si častých bloků a „problémů“, které se opakují. Téměř v každém programu se do určité míry věnujeme sebevědomí a vnitřní hodnotě. Protože, jak jsem již uvedla, bez vnitřní hodnoty a vědomí, že na to máte, nedokážete v životě změnit nic. Podporuji své klienty v tom, aby se posílili a cítili svoji vnitřní sílu, já tomu říkám síla Boha. Což neznamená, že je člověk Bůh, ale že má sílu změnit svůj život, má v sobě všechny kvality celého vesmíru. A když je naladěn na Boha, vesmír, vše, co existuje, pak se díky této jednotě dokáže přesunout do jiné paralelní reality, kde je jeho přání již splněné.
Zmínila jste program Sebevědomý muž. To mě celkem překvapilo… Jak se vám spolupracuje právě s muži?
Tento program vznikl, protože mi muži psali, kdy vytvořím něco i pro ně. Muži jsou jako klienti úplně jiní než ženy. Je pravda, že většina mých klientů jsou ženy. Nevím, zda je to tím, že jsou více spojené se svými pocity nebo je vnitřní práce zajímá víc než muže. Když už mám klienta muže, pak je většinou velmi odpojen od svých pocitů a často ani neví, co to znamená něco cítit. Pak začínáme právě tím, co to vlastně znamená něco cítit a jak tyto pocity rozlišovat a cítit v těle. Muži si často myslí, že nic necítí. Není tomu tak, oni to akorát neumějí pojmenovat. S muži je práce někdy o něco složitější, právě kvůli jejich odpojení od svých pocitů, o to je pak krásnější, když se jim začne dařit.
Vnímáte nějaké zásadní rozdíly mezi tím, jak přistupují k osobnímu rozvoji muži a jak ženy?
Muži jsou velmi pracovití. Když už se na něčem dohodneme, tak to vždy splní. To se mi na práci s muži líbí. Neexistuje: „neměl jsem na to čas, nedostal jsem se k tomu.“ Pamatuji si jednoho šedesátiletého klienta, který se při koučinku smál, že si připadá jako blázen, když plní úkoly, které jsem mu zadala. Říkal, že nevidí žádné posuny a docela ho to frustrovalo. To bylo na druhé hodině. Na páté hodině ze šesti se usmíval a sděloval mi, jak už konečně chápe to „mám se rád“ a nejenom, že to cítí on, ale dokonce i jeho dcera začala na jeho vnitřní změnu poukazovat. Prý je nějaký jiný, takový spokojenější a šťastnější. Na tohoto klienta asi nikdy nezapomenu. Byla to krásná spolupráce.
Jaké metody používáte právě při koučování?
Můj koučink je specifický a je laděný do terapie. Jelikož jsem nejenom certifikovaný kouč, ale také EFT terapeut a před pár lety jsem získala certifikaci jako hypnoterapeut, ve své praxi i programech využívám předně tyto metody. Tedy meditace, EFT a hypnózu. Podle mého názoru, a také díky svým mnohaletým zkušenostem s prací s klienty, považuji kombinaci těchto technik jako tu nejlepší formu přepisu podvědomých vzorců. Je ale samozřejmě zapotřebí, aby na sobě klient pracoval a plnil i úkoly, které mu zadávám. Na příklad si všímal své každodenní sebemluvy.
Koučujete, píšete knihy, vymýšlíte transformační programy. Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Už jenom tahle otázka ve mně vzbuzuje neskutečné pocity nadšení a radosti. Já prostě miluji osobní rozvoj, práci s podvědomím a hlavně ty změny, které u lidí vidím. Jejich zpětné vazby mě neskutečně motivují k další tvorbě. Je krásné vidět druhé lidi šťastné. Předně pokud je vidíte slabé a nešťastné, a pak se vyloupnou z té skořápky šedé myšky a září jako jedinečná Bohyně. To je pro mne nepopsatelný pocit. Už jako dítě jsem bránila slabší a mám pocit, že největší civilizační chorobou jsou právě nedostatek sebelásky a nízké sebevědomí. A já se před jedenácti lety rozhodla, že to změním.
A jaké jsou vaše plány do budoucna?
Soukromé si nechám pro sebe, vy máte ale asi na mysli ty pracovní. Ale i ty si nechám pro sebe. Mám ve zvyku, a také to radím klientům, nechávat si své sny pro sebe až do jejich naplnění nebo až do chvíle, kdy jsou téměř v konečné fázi. Ale plánů mám hodně, předně těch pracovních. V soukromém životě cítím naplnění. Je pár věcí, které si ještě chci splnit, ale ta největší přání se mi již naplnila. A já se cítím spokojená.
Pokud vás zaujala práce a příběh Evy Paclíkové, můžete se podívat na její YouTube kanál, Instagram či webové stránky, ve kterých se dočtete podrobnější info nejen o transformačních programech.
Foto zdroj: archiv Evy Paclíkové
