Vyzpovídali jsme nejplodnější českou režisérku Evu Toulovou. Mladá umělkyně momentálně točí dva filmy, dopřává si matcha rituály a plní stránky bulvárních plátků svými outfity. Kromě těchto témat jsme si spolu povídaly i o svatbě, která byla nevšední a slovy Evy „absolutní pohádka!“.
Evi, je to zhruba už deset let, co jsme spolu dělaly první rozhovor. Co zásadního se u tebe od té doby změnilo? Jak ses posunula?
To to letí! Zdá se to jako včera, ale je pravda, že zásadní proměny a posuny u mě nestaly od té doby na všech frontách. Potkaly jsme se u mého prvního filmu Šťastná. Od té doby jsem uvedla do kin další hrané filmy, a to Jak se moří revizoři, Casting na lásku, Superžena a Láska na zakázku. Tento rok dokončuji další dva tituly – Krtkův Svět a Deník shopaholičky. Objevila jsem lásku k poutnictví a začala točit dokumenty o poutích, při nichž jsem měla možnost vydat se na měsíc do Španělska a ujít si pěšky 640 km a dokonce jsem se pracovně v rámci dokumentu Černobyl na kolečkách podívala do Černobylu. A progres u mě nastal i v osobní rovině. Je ze mě vdaná paní, byť si na to nemůžu pořád zvyknout.
Jak sis užila svatbu u moře? To muselo být hodně romantické!
Vdávala jsem se zhruba před rokem a čtvrt na Mauriciu a šlo opravdu o vrcholný zážitek mého života. Nejkrásnější pro mě byla ta celková upřímnost a opravdovost. Odjeli jsme tam sami a tím pádem ta svatba byla opravdu jen o nás dvou, taková, jakou jsme si přáli. Nic strojeného, žádné nervy, žádné plánování. Dopoledne jsme se šli vykoupat do moře, zašli na masáž, pak mě nastrojili a následoval krátký půlhodinový obřad, navíc v češtině. A ráno snídaně na pláži… absolutní pohádka!
Proč zrovna Mauricius? A bylo těžké zařídit svatbu v zahraničí?
Byla to jedna z destinací, u kterých se uznává svatba i na území ČR. Navíc oceňuji tu jednoduchost. Museli jsme sice dojít na dva mauricijské úřady, ale oboje vyřizování zabralo dohromady šest minut. Žádné zbytečné papírování, žádná byrokracie.
Jak ses vůbec poznala s manželem?
Oba dva jsme nastoupili do stejného ročníku na FAMU. Akorát já studovala hranou režii a on zvuk. Sympatičtí jsme si byli v podstatě okamžitě, ale chodit jsme spolu začali až po sedmi letech. A za dalších sedm jsme se vzali. Díky tomu, že víme, co filmařina obnáší, máme vzájemnou toleranci i pochopení a klape nám to.
Tvoje jméno je teď v médiích hodně skloňováno s tvými outfity. Čím tě zaujal tento specifický styl? Jsi ráda středem pozornosti?
Spíš čím jsem starší, tím jsem se naučila víc projevovat. Rodiče mě vychovali tak, abych nevyčnívala a měla na sobě to samé, co mají ostatní. A teď už jsem konečně dospěla k tomu, že čím dál tím míň řeším, co si o mě ostatní myslí, a jak bych se podle ostatních měla oblékat. Vždycky se mi líbily extravagantní outfity a konečně si je umím i obléct a vzít do společnosti.
Kde vůbec ráda nakupuješ? Máš raději online nákupy či klasiku kamenné obchody?
Vlastně od každého trochu. Na internetu jsou zajímavější věci ve větším výběru, ale čas od času si chcete něco vyzkoušet. Čím jsem starší, tím víc hledím na materiály, ze kterých je oblečení vyrobené a je-li mi příjemné na omak.
Ty jsi asi největší milovník matchy, co znám! Kde se vzala láska k této japonské pochutině?
Ano, přiznám se, že pití matchy jsem v poslední době dost propadla. Ale musí být kvalitní! Svým způsobem je popíjení matchy životním stylem. Její příprava je takový malý obřad a donutí člověka trochu zpomalit z denního tempa. Dlouho jsem hledala alternativu ke kávě, které vypiji hektolitry denně. Když jsem se seznámila s matchou, láska na první doušek to nebyla. Ochutnala jsem nekvalitní a připadala jsem si, že mám v puse žabinec. Pak mě ale kamarádka vzala do specializované matchárny a já zažila zelené nebe v „hubě“. Dá se připravit na milion způsobů a je mi po ní neskutečně dobře.
Jak často matchuješ a děláš si ji i doma?
Matchuju každý den. Dělám si tak dva tři šálky a přípravu si gurmánsky užívám. Zároveň jsem tak třikrát do týdne v matchárně, protože poblíž mě otevřela pobočku ta nejlepší. Je tak vyhlášená, že je zpravidla problém si sednout a na místo se čeká. Ale přesto to stojí za to. Kdo ochutnal, nikdy nelitoval.
V pořadu Prostřeno jsi dávala matchu i do polévky… to zní zajímavě! Kam ji všude dáváš?
Dělám si hlavně klasické nápoje, ale sem tam přisypávám všude, kde mě napadne. Hodně do snídaňových kaší, dezertů, tvarohových cheesecaků… Ale máš pravdu, nebojím se toho, už jsem si dělala i matcha popcorn, matcha houbovou omáčku. S matchou je zkrátka život zelenější.
Pojďme se přesunout k práci. Na čem momentálně pracuješ?
Dokončuji postprodukci filmu Krtkův Svět. Je to hraný film inspirovaný skutečnými událostmi na pozadí kauzy stejnojmenného dětského parku. Film je kritikou byrokracie a diváci se mohou těšit na atraktivní obsazení v podobě Davida Novotného, Bolka Polívky, Báry Seidlové, Ladislava Freje, Oldřicha Navrátila, Igora Bareše, Valerie Zawadské a mnohých dalších. Do toho natáčím film Deník shopaholičky s Bárou Seidlovou v hlavní roli. Ve filmu o přehnaném nakupování za světa slev a akčních nabídek se kromě ní objeví i Lukáš Langmajer, Igor Bareš, Veronika Žilková, Václav Vydra a moje maličkost.
Točíš Deník shopaholičky. Proč si zvolila zrovna téma nakupování?
Myslím, že nakupování je vášnivým nadčasovým tématem. Navíc v současné době kvůli zdražování řeší výhodné nákupy i lidé, kterých se to dříve nedotýkalo. Snažila jsme se při psaní scénáře obsáhnout všechno, co jsem načerpala z okolí i ze své zkušenosti. Určitě bude na co koukat.
Prý jsou ve štábu samé dámy, je to pravda?
Ano, řekla jsem si, že když jde o ženský film, tak zkusím do všech hlavních tvůrčích profesí obsadit ženy. Máme dokonce i kameramanku, ostřičku, střihačku a hlavně jde všechno o lidi, které mám ráda. Vlastně proto jsem se pro ženský kolektiv i rozhodla. Cítila jsem, že za tech deset let, co natáčím, kolem mě konečně vyrostly kvalitní filmařky a byla by škoda jejich kapacitních možností a tvůrčí energie nevyužít.
Co ty a slevy a výprodeje?
Vyrůstala jsem v prostředí maloměsta a tam široké daleké okolí sleduje týdenní slevy, prohlíží a kroužkuje v letáčcích co nakoupit. Takže elementární návyky jsem si odnesla z dětství. Jako každý mám radost, když nakoupím svůj oblíbený výrobek výhodněji. Zároveň ale nemám ráda velké množství lidí na malém prostoru. Proto jsem nikdy nebyla na žádném festivalu. Takže ve frontě na řízek Českého snu mě asi nepotkáte.
A kdy se můžeme těšit na film v kinech?
Deník shopaholičky se objeví v kinech po celé ČR od 11. prosince letošního roku. Takže všechny srdečně zvu!
Do kina můžeme letos zajít i na Krtkův svět, nebo se pletu?
Ano, Krtkův Svět se objeví v kinech o půl roku dříve – kina ho budou uvádět od 5. června.
Prozradila si, že v obou filmech hraje Bára Seidlová. Čím tě zaujala tato herečka?
Svoji svědomitou a zevrubnou přípravou na roli. Bára je nesmírně poctivá herečka. Pro každou postavu si vytváří své rituály, chce se co nejpodrobněji seznamovat s natáčeným tématem. Nakoukává a pročítá materiály související s tématem filmu. U Krtkova Světa se seznamovala i s reálnými postavami, aby maximálně podpořila uvěřitelnost. Mám nesmírnou radost, že po Krtkově Světě přijala i roli shopaholičky, byť myslím, že povahově vzdálenější postavu snad ani nehrála.
V Krtkovi hraje i pan Satoranský. Jaké bylo natáčení s touto legendou z Krkonošských pohádek?
Pan Satoranský je herec za odměnu. Přiznám se, že jsem nepotkala snad laskavějšího člověka. Nikdy jsem ho neviděla se mračit. Je to taková ta „stará škola“ v tom nejlepším slova smyslu a bude-li příležitost, moc ráda jej obsadím znovu.
Na závěr nám prozraď, jaké máš plány do budoucna.
Docela zanedbávám cestování, které mám ráda, ale chce čas. Ale pokud vše půjde dobře, ráda bych se na podzim odměnila výletem do Japonska – matcha ráje! Celkově ale o svých plánech nerada mluvím, protože cokoli vyslovím jako hotovou věc, začne fungovat zákon schválnosti. V rámci mentálního nastavení mám ale hlavně v budoucích plánech věnovat se více přítomnosti, protože na ní vlastně záleží nejvíc.
Foto zdroj: David Tichý, Elen Yermachenko
