Vladis: Práce mi nikdy nesmrděla. Inferno mě posunulo dál

V prosinci vydal v pořadí již páté sólové album, kterým opět dokázal, že jednoznačně patří mezi nejkvalitnější interprety na československé hip hopové scéně. Ačkoliv to slovenský raper Vladis neměl vždy jednoduché, dokázal se udržet v povědomí lidí a nadále vytváří populární projekty. V našem nejnovějším rozhovoru se rozpovídal nejen o dosavadní hudební kariéře, ale také o své zálibě v cestování.

Začněme vašimi začátky. Jak vzpomínáte na působení ve skupině 2H+?
Dobře. Mám rád 2H+ i celé období, které reprezentuje. Jsou to moje kořeny, první kroky v hudbě. V té době se na Slovensku rapová scéně ještě teprve formovala.

Co bylo hlavním impulzem k tomu, že jste poté vydal své album a dal se na sólovou dráhu?
Situace, která vznikla po vydání alba 2H+ Premium. V tom období jsem vůbec neměl ambice tvořit sám. Reagoval jsem na Lakyho, který se rozhodl udělat svoje sólo. Nechtěl jsem nečinně čekat na skupinu, takže jsem také začal pracovat na vlastní tvorbě.

Na rozdíl od jiných raperů jste se ale nemohl soustředit jen na hudbu…
To je pravda, dělal jsem různá zaměstnání. Pracoval jsem například v gastronomii, v kasínu, obchodech… Po střední škole jsem se začal živit sám, a tak je to dodnes. Práce mi nikdy nesmrděla. Snažil jsem se hlavně dělat to, co mě baví.

Byl jste ten raper tzv. z ulice? Ve skladbě Už nikdy ulica jste se k tomuto tématu vyjádřil celkem tvrdě. Jaké jste měl mládí?
Byl jsem normální kluk z rozvrácené rodiny, trávil jsem spoustu času s kamarády s podobnými rodinnými příběhy. V té skladbě, kterou zmiňujete, jsem se symbolicky rozloučil s prostředím, které je plné drog. Moje arrideverci všem feťáckým debilitám. Z tohoto děckého labyrintu jsem vyrostl.

Myslíte si, že má dnešní mladší generace lepší podmínky k tomu, aby se rychleji prosadila?
Mám pocit, že je jednodušší se dostat k informacím, jak se dělá hudba, a je větší možnost ji propagovat. Každopádně se prosadí a udrží jen kvalita, tak to bylo předtím a je to tak i teď.

Jak vůbec vnímáte, že se úspěch posuzuje podle počtu zhlédnutí? A jak naopak vy sám určujete úspěch?
V pohodě. Přijde mi to normální, je digitální doba. Hudba se dělá pro lidi, čísla vytváří popularitu. Úspěch pro mě znamená být v pohodě a dělat svoji věc. Ten pojem jako takový se mění v času a prostoru, nemám univerzální definici.

Jaký máte názor na disstracky, kde se do sebe jednotliví rapeři naváží?
Patří to k rapu. Rap je i verbální box, raper musí umět obhájit svůj názor a postavit se za něj.

Nyní už jste majitelem pěti desek. Ke které máte největší citovou vazbu?
Vždy k té poslední, protože nejvíc reflektuje můj současný život. Ale každá deska je pro mě cenná.

Poslední CD Inferno vyšlo před Vánoci. Byl to úmysl, nebo to tak prostě časově vyšlo?
Chtěl jsem hlavně trefit konec roku. Vydávání desky má svá určitá období v roce, já jsem ji chtěl vydat v zimě. Naštěstí se to podařilo.

Přijde mi, že je mnohem hudebnější než ty předešlé. Má více prvků a stylů. Proč?
Já nejsem nijak zaškatulkovaný raper. Dělám hudbu tak, jak ji cítím, mám ji rád. Tvořím podle svých pocitů. Myslím, že je to hudebně vyzrálé album a zároveň jsem se s ním i posunul.

Zůstala tam také vaše klasika – texty zaryté nostalgií, jakási retrospektiva. Dáváte si na takových skladbách hodně záležet?
Vůbec. Píšu často skladby pocitově, podle moodu té konkrétní hudby. To, o čem jsou samotné songy, je zrcadlem mé mysli a duše. Část mého já má zřejmě v oblibě reminiscenci. Jak už jsem ale řekl, určitě si na tom nezakládám.

Texty s takovou výpovědní hodnotou na naší scéně občas scházejí. Všímáte si toho?
Scházejí… Pořád se ale najdou i dobří MC´s, kteří mají co říct. Jinak je můj názor takový, že nabídka určuje poptávku, a kdyby byl větší zájem o výpovědi s odkazem, bylo by takové tvorby víc.

Podle čeho jste si na Inferno vybíral producenty a hosty? Nechybí známá jména ani nováčci…
Chtěl jsem tam lidi, které respektuji a mám s nimi dobré vztahy. Jsem rád, že svým talentem přispěli. Producenty jsem vybíral podle toho, koho hudba mě trefila. Upřímně jsem hledal dlouho. Vypíchl bych třeba mladého producenta Matúše Babku, jehož tvorba mě často inspiruje. Momentálně s ním dělám i na nových věcech.

Slyšet tam můžeme také Celeste Buckingham, s níž spolupracujete už pár let. Patří mezi vaše nejoblíbenější interpretky?
Celeste je moje kamarádka. Myslím, že patří k nejtalentovanějším umělcům, jaké jsem kdy potkal. Rád s ní tvořím, naše věci baví.

Je naopak někdo, koho jste na albu chtěl mít, ale nevyšlo to? Tentokrát chyběl třeba tradiční host Kali.
Jojo, přesně. Chtěl jsem nahrát jednu věc s Kalim, ale nestihlo se to. Všechno se děje pro něco.

Kali působil jako porotce v show The Voice. My jsme tam však zahlédli i vás, když jste dělal doprovod Danu Kapitánovi…
Ano, vybral si ho i do týmu. Danovi stačilo, aby ho lidi poznali. Je to neobjevený slovenský talent, moc mu fandím.

Radil jste mu, aby soutěž zkusil? A měli jste už dopředu jasno, že pokud se otočí Kali, půjde Dano právě do jeho týmu?
Neradil jsem mu, přišel s tím za mnou sám. Myslím, že pro zpěváka je to dobrá příležitost, jak se představit lidem. Věděl jsem, že si Kaliho vybere, když se otočí.

Kdybyste obdržel nabídku usednout do poroty nějaké talentované soutěže, přijal byste ji?
Záleželo by do jaké soutěže, ale myslím si, že ano.

Tíhnete i k jinému umění, než je hudba?
Baví mě kreativně vytvářet nové koktejly v baru. Pokud se to dá považovat za umění. (smích)

Mezi vaše záliby patří cestování. Je nějaké místo, na které nikdy nezapomenete? Kde jste byl nejdál?
Je jich hodně, nejlepší byla asi Indie. A ještě rybačka v Norsku byla jedinečná. Nejdál jsem byl asi v Peru. Chtěl bych cestovat ještě víc, a věřím, že brzy znovu začnu. Destinací, které bych chtěl navštívit, je spousta. Uvidíme, co mi bude umožněno…

V zahraničí vzniklo i pár vašich klipů. Byl to vždy plán, nebo některé snímky vznikly čistě spontánně?
Natáčení byla spontánní, bral jsem si na cesty GoPro a vždycky jsem něco natočil. Brzy půjde ven video na skladbu Good life s Elpem, kde budou právě záběry z jedné zahraniční cesty.

Dočkáme se ještě dalších klipů k songům z Inferna?
Jasně. Nedávno vyšel jeden k skladbě Používam hlavu, to jsme točili na Mallorce. Ke každé písničce z alba bude teď postupně vycházet vizuál nebo regulérní klip.

Jak vůbec řešíte natáčení? Jste sám sobě režisérem, nebo využíváte služeb jiných profíků?
Většinou pomáhám s myšlenkou videa nebo s tvorbou scénáře, když však přijde člověk, jenž mi točí klip s dobrým nápadem, tak mu rád dám volnou ruku.

Už několik let máte přítelkyni. Kdy jste uvěřil tomu, že je to ta pravá?
Riu jsem zaregistroval ještě předtím, než jsme se poznali osobně. Líbila se mi od začátku. Že je ta pravá jsem zjistil, když jsem ji lépe poznal. Je to výjimečná žena, náš vztah je pro mě dar.

Co říkala na to, když v roce 2013 slyšela po ní pojmenovaný song? Musel ji hodně potěšit…
Při první reakci si stěžovala, že jsem úvodní slova pověděl bez citu. (smích). Po čase už si ji oblíbila.

V podobném stylu se nesl i novější, úspěšný song Tandem. V něm jste také zatoužil po dítěti. Cítíte, že přišel ten správný čas?
Určitě! Chtěl bych mít svou rodinu.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?
O plánech moc mluvit nechci. Člověk se mění, pán bůh mění (smích). Chci si především udržet sportovní režim, momentálně chodím plavat. Taky bych rád postupně vydal všechny připravené klipy a dál tvořil.

Kdy vás budeme moct vidět v Česku?
Myslím, že někdy v září, když budeme řešit koncerty.

Mátě rádi Vladise či Kaliho? Sledujte nás na Facebooku a Instagramu, ať vám neutečou žádné novinky a soutěže!

Text: Jan Rochovanský
Foto: Instagram