Už od patnácti let účinkuje po boku velkých herců v Divadle na Vinohradech, proslavila ji ale až role v nekonečném seriálu Ulice. Teď si užívá hraní i zpívání v muzikálu Tři oříšky pro Popelku, což je jen o důvod víc, proč sympatickou Sabinu Rojkovou vyzpovídat.
Sabino, momentálně záříte v muzikálu Tři oříšky pro Popelku. Jak jste se k tomuto projektu coby známá činoherečka dostala?
Do divadla mi zavolala produkce tohoto projektu, abych se dostavila na casting, na kterém jsem následně uspěla. Vím, že tam byla spousta činoherních hereček, asi proto, že Tři oříšky jsou hlavně činohra. Až později jsem se dozvěděla, že budu jako jediná zpívat a rovnou několikrát, což mi dělá velkou radost.
Hrála jste si jako malá holčička na Popelku? A snila jste o této roli?
Asi jako každá holka jsem si v dětství hrála na různé pohádkové postavy. Teď si vzpomínám, že jsem snad měla i nějaké ty střevíčky z hračkářství. Ale o Popelce jsem nesnila, protože jsem si říkala, že už se to nikdy točit nebude, když je to velký originál. Že se bude dělat muzikál, mě nenapadlo.
Jak se vám hraje role po Libuši Šafránkové? Bylo těžké to po ní tzv. převzít?
Nevím, já si to moc užívám, nesnažím se Libušku kopírovat. Spíš v tom chci zanechat to, proč se lidem tak líbila, tedy něhu, nevinnost, ale zároveň odvahu a tak dále…
V muzikálu máte několik akrobatických čísel. Nemáte někdy strach, že se stane průšvih a spadnete?
Strach už vůbec nemám, ten byl jen, když jsem to viděla poprvé. Teď mě to moc baví!
Jednoho z princů hraje i tvář našeho magazínu Milan Peroutka. Ví se, že jste dobří kamarádi. Jak se vám spolu hraje?
Krásně, pokaždé se na něj těším. Když je na scéně sám a já čekám v zákulisí, vždycky šmíruju a ráda ho poslouchám. Milan mě od začátku podporoval a já jeho. Užíváme si, že spolu můžeme hrát pohádku.
A co Sabina Rojková, už našla svého prince?
Já na prince nevěřím (smích). Tyhle věci si nechávám pro sebe…
A prozradíte alespoň, jaký by měl být váš ideální partner?
Chci se ve vztahu smát, nehádat, podporovat se, pomáhat si a hlavně důvěru. Nic víc mě nezajímá.
Často ztvárňujete romantické dívky, například i titulní postavu v Romeovi a Julii. Ta je ale na rozdíl od zmíněné Popelky dramatická. Která se vám hraje líp?
To se asi nedá srovnávat, je to jiný žánr. U Popelky jsem ráda, že si jako bonus ještě zazpívám, tak mě teď možná baví víc. Vždycky jsem to měla tak, že mě bavilo hrát vypjaté scény, ale poslední dobou se na jevišti radši zasměju, zablbnu si a nijak moc se psychicky nepřepínám. Mám to tak hlavně od doby, co na Vinohradech hraju Euripidovu tragédii Ifigenie v Aulidě (smích). Ale to se mi dost mění.
Nemáte chuť se občas vžít do nějaké potvory?
Ne, asi ne, občas jsem na divadle něco podobného hrála, ale asi mě to nijak zvlášť neláká. Dora v Popelce by byla zajímavá role, to jo, tak třeba mě někdy něco podobného potká. Podle mě ale na to nejsem typ, leda tak na nějakou roztomilou holčičku, ze které se v krimi seriálu nebo hororu vyklube vražedkyně (smích).
Jak se vám hraje na tak prestižní scéně, jako je Divadlo na Vinohradech?
Nádherně. Užívám si, že mám tu možnost, skvělé herecké kolegy a herecké příležitosti. Jsem za to moc vděčná.
Na vinohradské scéně působí jedni z našich nejznámějších herců. Měla jste ze začátku strach?
Když jsem tam začala hrát, bylo mi asi patnáct, všichni na mě byli moc milí, takže jsem ani neměla mít z čeho strach.
Jste tváří značky Avon. Co musí taková nabídka splňovat, abyste řekla „ano“?
Pro mě bylo zásadní, zda testují svou kosmetiku na zvířatech. A právě tato značka byla jednou z prvních kosmetických společností, kdo to zastavil. Pak mě zaujal koncept, který představují.
Jaká je tam přesně vaše úloha a co se vám na této značce líbí?
Jsem tváří značky Mark, která je zajímavá tím, že je hodně výrazná, barevná a mladistvá. To jsem ještě nikde neviděla.
Jste ten typ mladé dámy, co se líčí, i když jde třeba jenom s košem? Nebo to až tak neřešíte?
Skoro se nelíčím, protože téměř každý den buď hraju nebo točím, takže mám makeupu až až. Mimo to chci, aby moje pleť odpočívala, a tak ji vyživuji vším, jen ne šminkami (smích).
Není to tak dávno, co jste změnila image a stala se z vás blondýnka. To kvůli práci, nebo už vás tmavé vlasy omrzely?
Ano, dostala jsem role, ve kterých jsem měla mít světlé vlasy. Teď mám hrát postavu, kvůli které mám být hnědovlasá, což mi dělá radost. Kdybych takovou změnu měla udělat znovu, hodně bych si to rozmýšlela.
Za pár dnů jsou tu Vánoce. Patříte mezi ty, co si vánoční atmosféru užívají naplno, anebo se těšíte, až bude po svátcích?
Domu k rodině se dostanu až 23. prosince, ale už 26. prosince hraju v divadle, takže těch pár dní si chci pořádně užít! Vánoce mám ráda, je to krásný svátek.
Co vy a vánoční cukroví? Pečete? A jaké máte nejraději?
V tomhle měsíci jsem se domu dostala jednou, kdy jsem s mamkou něco málo pekla, ale od té doby jsem už na pečení čas neměla. Tak snad příští rok! Nejraději mám vosí hnízda.
Jak vypadají Vánoce u Rojkových?
Jsme velká rodina, čtyři sourozenci a už tři z nich jsme v Praze, takže když se dostaneme do rodných Teplic, moc si tu rodinnou atmosféru užíváme. Sejdeme se na společnou večeři a pak strávíme spoustu času u stromečku, kde si dlouho do noci povídáme, jíme cukroví a hlavně jsme spolu.
Kdybyste si pod stromečkem mohla přát nějakou roli, jaká by to byla? Nebo byste si raději přála svou další kariéru spíše nasměrovat hudebním směrem?
To je těžká otázka. Chtěla bych si někdy zahrát Noru od Ibsena z inscenace Domeček pro panenky nebo nějakou další roli, kde bych mohla zpívat. Byla bych ráda za jakoukoliv. Od ledna mě opět čeká spoustu nádherných projektů, tak si myslím, že už jsem dárky pod stromeček dostala. Děkuju za to a moc se těším!
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: archiv Sabiny Rojkové
