Muzikál Tick, Tick…Boom! nabízí pohled do života čerstvých třicátníků

Fanoušci tvorby velkého skladatele Jonathana Larsona jistě zajásali, když zjistili, že se bude hrát na českém jevišti jeho autobiografický Tick Tick Boom. Po silném a emocemi nabitém Rentu, který před pár lety taktéž uvádělo Divadlo Na Prádle, diváky čeká opět zajímavý příběh. Samotnému celku pak vévodí především výkon herce a zpěváka Tomáše Vaňka.

Muzikálová inscenace Tick Tick Boom si svou českou premiéru odbyla 15. února, od té doby diváci mohli zhlédnout pár repríz. Jaký je tedy nejnovější počin Divadla Na Prádle? Ačkoliv název muzikálu není až tak lákavý, samotný příběh je toho opakem. Děj se točí okolo čerstvých třicátníků, kteří touží po kariérním úspěchu a lásce. Stále se cítí být teenagery, ale ve svém věku už od nich společnost očekává něco jiného. Hlavní postava Jon je jakýmsi ztělesněním autora muzikálu Jonathana Larsona, který před uvedením svého nejslavnějšího díla Rent cítil jisté pochybnosti, úzkosti i nejistoty. Jeho pocity sdílí i dnes spousta mladých lidí, a protože se jedná o dílo nadčasové a mnoho z nás se dotýká, mělo by vyvolat emoce. Spoustu emocí. To se ale bohužel neděje.

Důvodem je mimo jiné slabá režie Martina Vokouna a celkově spíše alternativní zpracování muzikálu. Na scéně jsou velmi jednoduché kulisy, úplné minimum rekvizit, vlastně herci „pracují“ pouze s „železnými židlemi“, které neustále přenášejí po jevišti a slouží jim jako všechno možné. Pro zajímavé zpracování jistě není nutno mít velkolepou scénu, ale tohle je bohužel málo a diváka to nedonutí naplno se pohltit do příběhu.

Na vině je ale také vybrané divadlo. „Prádlo“ totiž není tím pravým pro uvádění muzikálových inscenací, a to především kvůli problémům se zvukem, které jsou tam velmi časté. V představení je navíc hudba až tak nahlas, že někdy nejsou účinkující téměř slyšet, tedy až na Tomáše Vaňka, který to přezpívá s přehledem. Velkou výhodu tak mají ti diváci, kteří umějí alespoň trochu anglicky, díky titulkům tak alespoň ví, o čem se vůbec v některých pasážích zpívá.

Dílo je také komorní tím, že v něm hrají pouze tři herci. Dva z nich, Lucia Jagerčíková a Peter Pecha, musí navíc ztvárnit několik postav. Nepříliš lehkého úkolu se mladí „muzikálovci“ zhostili celkem obstojně, i když v některých scénách bylo znatelné menší přehrávání. Nicméně svým zpěvem je doslova převálcoval suverénní Tomáš Vaněk, který se po pár letech účinkování v pražských muzikálech hodně vypracoval. Jeho ztělesnění se do Jona je uvěřitelné i přirozené, v podstatě jen jeho výkon a krásné Larsonovy melodie stojí za návštěvu tohoto muzikálu.

Plus si jistě zaslouží přítomnost živé kapely, což se v českých muzikálech moc nevidí, viditelné zapálení všech tří aktérů a také to, že představení běží bez přestávky. Přesto ve výsledku patří Tick Tick… Boom! mezi slabší muzikály na naší scéně, shazuje ho nevýrazné zpracování a hlavně výběr nemuzikálového divadla. Nicméně patříte-li k fanouškům Tomáše Vaňka, zřejmě nebude odcházet úplně zklamaní. Každopádně za nás by bylo lepší udělat „set“ vystoupení s písněmi tohoto Larsonova díla než představení, ve kterém herci nemají moc s čím pracovat.

Text: Michaela Rochovanská
Foto: Petr Mráček, Tick Tick Boom