Zpěvák Janek Ledecký uvedl další ze svých muzikálů. Podruhé vsadil na staré známé shakespearovské drama. Příběh Othella oblékl spolu s amerických režisérem Robertem Johansonem do moderního kabátku, pojmenoval ho po známém zloduchovi Iago a premiérově jej toto září uvedl v Divadle Hybernia.
Po Hamletovi a Galileovi přišel Iago. Poprvé se s ním ale měli možnost potkat diváci ze Slovenska. V Česku totiž neměl zezačátku zrovna na růžích ustláno a po původním záměru ho uvést už před několika lety byl odložen až na letošní září. Čekání se ovšem vyplatilo. Známá tragédie je nastudována byť v moderním pojetí, ale nikterak neurazí. Ba právě naopak. Modernizace Iagovi sluší a naštěstí od mnohých moderních děl nesklouzává k přehnané trapnosti.
Prim samozřejmě hraje notoricky známý příběh o žárlivosti a o vojákovi, který pro své vlastní prospěchy intrikuje, jak se dá. Velkým přínosem nové muzikálové inscenace je také chytlavá hudba Janka Ledeckého, ačkoli má své mouchy. Když totiž při některých písních zavřete oči, vybaví se vám zmiňovaný Hamlet i Galileo. Jak je to možné? Autor totiž v podstatě jen přetextoval některé písně z těchto děl. Líbivé sice jsou, ale nepůsobí to zrovna nejlépe. Snad v každém muzikálu poznáme autorův rukopis a tento by nebyl výjimkou i bez těchto „zkopírovaných“ melodií. Přesto Iago disponuje propracovanější hudební složkou než Ledeckého předchozí muzikály, a některé dosud neznámé melodie se vám vryjí do paměti natolik, že je těžko dostanete z hlavy.
Dalším „ale“, které muzikálové novince značně ubírá na kráse, skýtají nemalé narážky na současnou politickou situaci. V Othellovi je samozřejmá rasová nesnášenlivost, ale Shakespeare s ní zachází s jistým citem, zatímco tvůrci Iaga se až moc zaobírají tématem křesťansko-muslimské netolerance a na postavu Othella neustále ukazují jako na muslima. A právě v tomto případě by nebyl na škodu zásah dramaturga, který by tím zároveň i ubral na zbytečně dlouhém představení. Na pováženou jsou i tance v burkách, které působí dost prvoplánově. Když už toto musí být, měli by si vzít maskéři do parády i samotného Othellova představitele, který zde sice ztvárňuje Araba, ale vizáží působí spíše jako rodilý Evropan.
Excelentní výkony
Právě Othella z očí jen tak nespustíte. Velkou zásluhu na tom má jeho představitel. Pokud totiž ze tří alternací natrefíte na Tomáše Novotného, z jeho Žárlivosti vám jistě zamrazí. A to jak z písně samotné, tak i z vyvrcholení jeho žárlení na konci představení. O tomhle muzikálovém zpěvákovi se příliš neví, a to je velká škoda. Novotného herecké uchopení role a úctyhodný hlasový rozsah jsou toho důkazem. Bravurně svou postavu ztvárňuje také Milan Peroutka jako fešný floutek Cassio. Tihle dva muzikáloví zpěváci převálcují svým výkonem všechny přítomné, včetně samotného Ledeckého, jenž ztvárňuje titulní roli bezcharakterního hrdiny Iaga.
Z ženského osazenstva vyniká především Monika Sommerová ve své dvojroli, z nichž zaujme hlavně jako orientální tanečnice Bahiya, a Alžběta Stanková, která by svou slovenskou energii mohla rozdávat. A i tyto dvě zmiňované dámy by mohly zastínit hlavní postavu, v tomto případě tu ženskou. Desdemona v podání Lucie Černíkové působí sice mile, ale působí až moc jako holčička a chybí ji určitá ženskost, v písních je pak celkem nevýrazná.
Iagovskou bandu oblékli naši vyhlášení módní návrháři. Pánové se pravidelně v představení blýsknou v kostýmech Romana Šolce, dámy zase v šatičkách Beaty Rajské. Všechny muzikálové kostýmy působí střídmě a moderně, prostě tak, aby zapadaly do zmodernizovaného tragického příběhu.
I přes zmiňované zápory vybočuje tato muzikálová novinka z pražského zavedeného průměru. A ač v našem hlavním městě najdete i kvalitnější tituly, rozhodně se vyplatí na Iaga zajít.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: archiv muzikálu Iago
