Čas růží: muzikál s písněmi Karla Gotta potěší jen nestárnoucími hity a obsazením

Když se u nás začaly množit takzvané hitmuzikály, bylo jen otázkou času, kdy někdo přijde s muzikálovou inscenací plnou písniček z repertoáru Karla Gotta. Příležitosti se chopil Sagvan Tofi. Ten své libreto nabídl Hudebnímu divadlu Karlín, které má od letošního března v nabídce svého programu Čas růží.

Muzikál Čas růží vypráví příběh o starém obraze, který skrývá osud velké lásky mladého umělce k dívce z poutě. Samotný námět, který by mohl fungovat jako klasika pro odpočinkový večer, ovšem sráží slabě napsané libreto. To je tak největší slabinou této muzikálové inscenace, které ani režie Petra Novotného nemohla příliš pomoct.

Nicméně aby scénář byl v tomto případě opravdu kvalitní, chtělo by to sáhnout po lepším dramaturgovi, který by měl tu možnost výrazně zasáhnout. Už začátek, kdy se hlavní postavy objevují ještě jako děti, je příliš dlouhý. A po nějaké půl hodině si začínáte připadat, jako byste byli součástí nějaké školní besídky. Ještě, než vůbec děti slezou ze scény, už se jejich postavy prohánějí po jevišti coby dospělí, což vypadá docela vtipně. Když se chvilku nato zvesela zpívá Korunou si hodím, začne se konečně jakžtakž něco dít, byť se dějová linka po chvilce nese až moc v tónu romantiky.

Méně znamená více

Na titulu je vidět, že se v něm jeho autor snaží „narvat“ největší hitovky našeho zlatého slavíka stůj co stůj, ať je to Dám dělovou ránu či třeba Včelka Mája. Obě doplňují scénky, které působí jako vystřižené z nějaké estrády, a vy si tak říkáte, jestli jste nezabloudili do jiného divadla, kde si právě v tomto libují. Někdy méně opravdu znamená více. I když je s podivem, že třeba píseň Čas růží, jak se i muzikál jmenuje, paradoxně v představení zazní pouze v pár sekundách prostřednictvím nahrávky samotného „Goťáka“.

Naštěstí má náš přední zpěvák takové hitovky, že ty na díle urazit rozhodně nemůžou, ba naopak. Druhá polovina představení je naštěstí „očištěna“ od mnohých rádobyvtipných činoherních výstupů, takže si užijete alespoň plejádu těchto hitů v podání mladých talentovaných zpěváků. Karlínské divadlo udělalo dobře, že kvůli reklamě nehledalo účinkující s ohledem na to, jak často je jejich jméno skloňováno v bulvárních plátcích. S radostí se tak sledují výkony především trojlístku Procházková, Tomeš, Vojtek.

Trefně vybrané obsazení

Markéta Procházková už v několika muzikálech předvedla, že patří mezi nejlepší zpěvačky, jaké může naše muzikálová scéna nabídnout. A v Času růží to jen dokazuje. Hraje s lehkostí a zpívá jí to prostě výborně. Když se zamyslíte, kdo by měl zpívat party mladého Gotta, jistě vás napadne právě Roman Tomeš, jehož příjemná barva hlasu do těchto nelehkých písní náramně zapadá. Jen by mohl trochu zapracovat na uvolněnějším hereckém projevu. Josef Vojtek už také dávno ukázal, že jeho „chraplák“ nepatří jen ke Kabátům, ale že se může skvěle uplatit i v muzikálu. V Času růží má sice menší prostor, ale i tak diváky potěší. V menší roli pak také zaujme Ladislav Korbel, kterému to hezky zpívá v duetech s Tomešem.

Přemrštěná scéna a kostýmy působí stejně kýčovitě jako samotné zpracování tohoto původní díla. Škoda. U Hudebního divadla Karlín bychom čekali kvalitu, která se nepodřizuje lidové zábavě. Představení má sice hodně dopředu vyprodáno a od ostatních vyniká tím, že je přítomen i živý orchestr, který tak dá písním jiný rozměr, ale Karlu Gottovi by slušela víc propracovaná muzikálová pocta. Závěrečná medley neboli průřez ukázek písní muzikálu, který je už tak nepochopitelně dlouhý, se jeví jako zbytečná.

Text: Michaela Rochovanská
Foto: David Kraus / Hudební divadlo Karlín