Kapela Poetika: Nejsme kopií ATMO! Vlastní inspirace máme dost

Hudební skupina Poetika se do podvědomí hudebních posluchačů dostala poté, co v loňském roce vydala dva velice úspěšné songy Zkouším žít a Každou vteřinou. Jaké jsou další plány tohoto uskupení a na co se můžete těšit? Na to a mnohem více jsme se zeptali přímo chlapců z Vysočiny.

Kluci, jak se váš band dal dohromady? Kde se zrodil nápad vytvořit Poetiku?
Eda: Už skoro před deseti lety jsem se přes jeden z hudebních portálů poznal s Danem. Hledal jsem pro své rapové vyjádření nějakého zajímavého producenta z okolí, se kterým si nebudu pouze psát přes internet, ale občas se i potkáme a budeme společné věci řešit osobně. Moc jich popravdě na Vysočině nebylo a když jsem narazil na Danův profil, věděl jsem, že je to právě on, koho jsem hledal. Navíc je stejný ročník a máme podobné názory, takže se z něj časem stal kromě produkce i můj dj a hlavně kamarád. Před dvěma léty jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že by naše duo mohl rozšířit nějaký zpěvák a hledali jsme podobným klíčem jako já před léty. Vyšel z toho Ondřej a vznikla Poetika.

Hned vaše první písnička „Zkouším žít“ se stala úspěšnou. Jak dlouho jste na ní pracovali?
Eda: Zkouším žít byla vlastně první věc, kterou jsme s Danem měli plánovanou, včetně mužského vokálu. Už když Dan udělal instrumentální podklad, věděl jsem, jak chci celek textově pojmout, ale až s příchodem Ondry píseň dostala patřičnou kvalitu a dnešní podobu. Těžko říci, jak dlouho od prvotního nápadu kompletní realizace i s klipem trvala. Vím jen, že ten čas pak utíkal pořád rychleji.

Když jste ji dokončili, věřili jste, že natolik ovládne hudební hitparády?
Dan: Já osobně jsem věřil, že má potenciál, ale to má spousta skladeb. Takže ve finále to bylo obrovské překvapení, pro nás velký úspěch a ten pocit, kdy jsme poprvé měli možnost naši tvorbu slyšet z celoplošných rádií, byl skvělý.

Vaše songy jsou ošperkované kvalitními videoklipy. Je to pro vás jedna z priorit?
Ondra: Nenazýval bych to prioritou, ale spíš příležitostí se na daném „obraze“ více vyřádit. Otevírá se vám úplně jiná dimenze, která v písničce nemusí být zachycená. Líbí se mi ta volnost, která vám dovoluje dělat zkratky, anebo naopak vás provést po delší cestě. Upřímně, nejraději bych dělal klip ke každé písni na chystaném albu Trinity.

Coby tříčlenná kapela tvoříte písničky společně, nebo každý dělá „to svoje“?
Ondra: S každým dnem se naše spolupráce víc a víc spojuje. Dan sice dělá hudbu, ale komentuje i texty, i když je třeba nepíše. Já zase nebudu psát rapové pasáže Edovi, ale stává se,  že k nim mám připomínky. Prostě víc hlav víc ví a čím užší ta spolupráce je, tím víc je to přirozené a pro jednotlivce zábavné. To je logické.

Máte nějaká svá místa, kde se vám nejlépe píše a tvoří?
Eda: Asi nejlépe se mi píše v klidu a pohodlí mého domova, pokud zrovna múza nespí. Ale už se mi stalo, že jsem napsal skoro celý text za jednu cestu v MHD. Mnohdy nezáleží na místě, ale na pocitu, nápadu, dané chvíli. V tom je ta krása.

Trávíte spolu čas dennodenně. Nemíváte občas ponorku?
Dan: Musím říct, že když jsme spolu, vždycky vládne dobrá nálada. Teď jsme k sobě navíc na koncerty přibrali bubeníka Davida a kytaristu Toma, takže je nás víc, každý jsme sice jiný, ale smysl pro humor nás spojuje. Navíc nikdo z nás se nebere moc vážně, takže na nějaké velké konflikty není prostor.

Máte na československé hudební scéně nějaké vzory? Jaký vůbec na ni máte názor?
Dan: Nějaký konkrétní hudební vzor nemám, a to nejen v ČR. Líbí se mi různá hudba od různých interpretů a každý má něco zajímavého – na své tvorbě i na koncertech. Co se týká české scény, začínají se tu objevovat zajímavé tváře, především z řad mladých umělců. Jeden příklad za všechny je třeba Lenny, která se svým singlem uspěla i v zahraničí, což už je jistá známka kvality.

Často jste přirovnáváni k libereckým ATMO music. Nevadí vám to?
Eda: Myslím si, že jsme častěji dostali tuto otázku, než že bychom si všimli zmíněného přirovnání (smích). Nám je to asi úplně jedno, protože je to malicherný předsudek, který ani neexistuje, jak jsem zmínil na začátku. To ale lidé budou moci poznat, až když si poslechnou naše první album. Zatím nás soudí po prvních dvou singlech a srovnávají nejspíš proto, že v rádiích rap zas tak často v češtině neuslyšíte a navíc je to spojené s mužským vokálem, což oni mají taky tak. Držíme klukům z ATMO music palce a já za sebe můžu říct s čistým svědomím, že vlastní inspirace máme dost.

Už několik měsíců zpět jste avizovali, že budete vydávat debutové album. V jaké je to fázi?
Eda: Aktuálně máme všechny stopy nahrané a deska je v procesu Rooftop studia u Ondřeje Žatkuliaka. Už jen čekáme na finální mix a mastering všech skladeb. Věříme, že i přes případné korekce stíháme slíbený termín na rozhraní léta a podzimu.

Bude se vaše deska nést v duchu prvních dvou skladeb, nebo se tam objeví i jiné styly?
Ondra: Myslím si, že se mají naši fanoušci na co těšit, protože jsme se hned na začátku práce na albu rozhodli, že u toho nebudeme přemýšlet, protože to je to nejhorší, co můžete s hudbou udělat. Díky tomu je album pestré s nádechy různých žánrů a nálad. Řekl bych, že až spolu s deskou lidé poznají Poetiku.

Chystáte k ní nějaké tour či křty?
Eda: První tour k desce nás čeká v říjnu, a to společně s kapelou Mirai. Mělo by startovat na Vysočině se zakončením v Lucerna Music Baru. Křest se také plánuje, ale předpokládáme, že ho s tour spojovat nebudeme. Jak budeme mít přesné termíny, určitě je zavčas zveřejníme.

Nejvíce fanoušků máte z řad teenagerů, kteří svou lásku ke svému interpretovi vyjadřují po svém. Jakou nejvtipnější zkušenost s nimi máte?
Dan: Je pravda, že naše největší fanouškovská základna jsou teenagerky, ale jsme mile překvapeni, že se naše tvorba líbí i starším. Nicméně zpět k otázce – nějakou extrémně vtipnou zkušenost, která by se nám stala na koncertech, si nevybavuji. Všechno ale klasicky vynahrazuje FB, kde se mezi desítkami zpráv na naší stránce nebo osobním profilu dočtete kde co. Ale jsme rádi, že o nás fanoušci mají zájem a píšou, rádi odpovídáme na všechny zprávy.

Fanynky si často na své idoly dělají „zálusk“. Mají u vás šanci?
Ondra: Dan, Eda, i já jsme šťastně zadaní. Mám dokonce dojem, že tuhle hladinu ani nevnímáme, protože pro nás není podstatná. Podstatní jsou pro nás lidé, které baví naše hudba.

A mohou vás vidět alespoň na nějakém hudebním festivalu?
Eda: Ano. Festivalově už jsme tak trochu odstartovali na znojemském Majálesu a Majálesu na Vysočině. Tento rok nás ještě čeká třeba Sázavafest, Vizovické Trnkobranní, RegioFest na Brněnské přehradě a spousta dalších lokálních. Jejich seznam se stále plní a fanoušci ho najdou na našich internetových stránkách – www.poetikamusic.cz v sekci koncerty.

Účastníte se jich i „jen“ jako návštěvníci?
Ondra: Nejsem úplně ten typ, co by rok co rok navštěvoval tentýž festival, spíš hodně experimentuju a dávám na „recenze“ kamarádů. Z těch, co jsem navštívil loni, můžu doporučit např. hardcoreový festival Fajtfest, který se pořádá každý rok v mém rodném městě – Velkém Meziříčí a Highjump v Hříměždicích, který se koná v bezvadným prostředí zaplaveného lomu.

Co rádi děláte, když zrovna nezpíváte?
Dan: Snažím se sportovat, i když moje vůle v tomto směru není největší a věnuji se svým dalším koníčkům – například mám pár letadel na dálkové ovládání a dron, takže létání s těmito „hračkami“ je pro mě skvělý relax. Zbytek volných chvil se snažím trávit s přáteli a rodinou, které díky víkendům na koncertech (i když nerad) zanedbávám.

V současné době jsou u interpretů velice oblíbené sociální sítě. Snažíte se i vy být tímto způsobem co nejblíže svým příznivcům?
Dan: Sociální sítě využíváme aktivně a rádi, je to kromě koncertů asi nejpřímější cesta ke komunikaci s fanoušky. Nejvíc jsme aktivní na FB a Instagramu, kde se snažíme přidávat zajímavý obsah. Najít nás můžete pod @poetikamusic.

Text: Honza Rochovanský
Foto zdroj: kapela Poetika