Filip Kotek a kapela FROM aktuálně slaví úspěch s novinkovou písní Zima, která se drží na předních příčkách hudebních hitparád. Jak se tento mladý muzikant ke zpěvu dostal? Kdo je pro něj vzorem a jak vnímá konkurenci? To a mnohem více prozradil v našem rozhovoru.
Filipe, jaké byly vaše pěvecké začátky?
Už od mala jsem miloval hudbu. Blbnul jsem před zrcadlem s hřebenem v ruce a představoval si, že zpívám pro lidi. Ale spíš jsem to bral jako hru s fantazií. V tom věku mě asi nenapadlo, že můžu byt jednou opravdu zpěvákem. Až ve třinácti letech se mi to v hlavě nějak spustilo naplno a věděl jsem, že hudbu potřebuju k tomu, abych žil. Každopádně začátky byly klasické. Chodil jsem na sbor, pak na sólový zpěv, přišly kapely, konzervatoř, zase kapely, divadlo, až jsem pomaličku došel tam, kde jsem teď.
Než jste šel na konzervatoř, vyučil jste se kadeřníkem. To mě docela překvapilo…
To je pravda, dokonce jsem se tím asi rok živil, než mě vzali na konzervatoř. V 15 letech je člověk ještě mladý, aby věděl, co chce dělat dál. Já jsem věděl, že chci dělat hudbu. Jen jsem si v té době neuměl představit, že bych se mohl dostat na konzervatoř a věnovat se tomu do větší hloubky. Vlastně mě ani nenapadlo, že bych na to mohl mít, tak jsem šel na kadeřníka. Mamka je kadeřnice, babička taky, tak jsem si řekl, že půjdu v rodinné tradici. V prvním ročníku mi bylo jasné, že na tu konzervatoř stejně musím. Nebyla jiná volba. Moje vnitřní já mi nedovolilo vybočit od toho, co jsem miloval nejvíc – hudbu. Tak jsem dodělal „učňák“ a hurá do Prahy.
Dokázal byste ještě teď někoho ostříhat?
Jasně, stříhám kamarády. Občas je to docela dobrá forma relaxu.
Poprvé jsem vás zaregistrovala v kapele Darwin. Proč vůbec zanikla?
Kapela je jako vlákno, které drží pohromadě. Je to moc velké spojení a je také plno faktorů, které ho můžou narušit. Stačí, když jeden člen začne mít odlišné vnímání hudebního vesmíru, který v kapele vzniká, a vlákno se přetrhne. Pak už je těžké to slepit dohromady a pokračovat. A to se stalo nám…
Nikdy jste neměl touhu prorazit spíše jako sólový zpěvák?
Vlastně ani ne. Vždycky mě nejvíc bavilo cítit energii ostatních lidi, kteří jsou s vámi na podiu…cítit to propojení, ať to je v divadle nebo s klukama na podiu.
Zpíváte také v muzikálech. Co máte na práci v divadle nejraději a kde vás všude můžeme vidět?
Divadlo je úžasný svět plný fantazie. Je to něco magického, co vás pohltí. Překonáváte sám sebe. Je úžasné v sobě nacházet charaktery, které na sobě zas až tak neznáte, otevírat ty šuplíky pocitů a najít se v úplně jiném povahovém rysu, než je vám vlastní. Je to úžasná forma hry a život přeci je tak trochu hra. Jako herec jsem na volné noze a projekty, v kterých jsem figuroval, pomalu končí nebo už skončily. Nechám se tedy překvapit, na co dalšího se v divadelním světě můžu těšit.
Máte nějaký vzor?
Člověk má plno vzorů a plno inspiraci, které mu ženou dopředu ten hnací motor. Jako malý jsem měl za vzor Elvise, pak Beatles. Teď zbožňuju Depeche Mode, Muse… a jako opravdu vesmírnou záležitost beru kapelu Incubus, jsou to fenomenální muzikanti a Brandon Boyd je neuvěřitelný zpěvák.
Když jsem si hledala informace o vás, narazila jsem na vašeho jmenovce – taktéž hudebníka Filipa Kottka. Zřejmě si vás lidé musí dost plést. Nevadí vám to?
Já jsem se poprvé s Filipem setkal na konzervatoři. Dokonce jsme oba bydleli na „intru“ ve stejnou dobu, což byla docela sranda. Vychovatelky v tom měly občas pěkný guláš. Stalo se mi nedávno, že mi psali z nějakého orchestru termíny zkoušek a následně i termíny představení. Tak to jsem se docela zasmál a doufám, že to Filda kvůli mně nějak neprošvihl.
Většina lidí vás zná právě z vaší současné skupiny FROM. S mladými klučičími kapelami se v poslední době docela roztrhl pytel. Jak vnímáte konkurenci?
Konkurence byla vždycky a vždycky bude. Občas není na škodu, žene vás dál. Snažíme se s klukama dělat věci poctivě a nejlíp, co to jde. Když věci neodfláknete, děláte je správně a ze sebe, tak se nemusíte konkurence zas až tak obávat.
Setkal jste se někdy s větší rivalitou?
Vlastně ani nesetkal.
Co je pro vás největší motivací?
Určitě překonávat sám sebe. Pak také vidět kluky na podiu, kteří s vámi dýchají, a určitě i lidi pod podiem, kteří na vás přijdou a ocení vaši práci. Fanoušci jsou úžasná motivace.
Váš poslední song Zima je stejně jako většina vašich písní laděn tak trochu do smutku. Proč?
Když tvoříme, neříkáme si, jak bude skladba laděna, do jaké bude nálady. Prostě ta věc přijde, vylítne z vás. Kolikrát máte pocit, že tvoříte pozitivnější píseň, a když ji pak slyšíte zpětně, zjistíte, že vlastně není. Hudba odráží vaše vnitřní emoce v daný okamžik tvoření. Příště bude třeba opravdu pozitivnější. To je úžasné na hudbě, člověk nikdy neví, co se v něm schovává za tóny, které čekají na probuzení.
Vaše klipy nabízí romantické příběhy. Inspirujete se situacemi, které se staly přímo vám či vašim blízkým?
Rádi poukazujeme na příběhy nebo problémy, o kterých víme, že lidé zažívají běžně. Jsou kolem nás, dějí se, zažíváme je, ať už osobně nebo ne. Jsou součástí společnosti.
Zanedlouho začnou hudební festivaly. Uvidíme vás na některém?
Určitě ano, moc se těšíme na léto. A když mi to čas dovolí, moc rád se půjdu podívat i jako divák. Je to totiž úžasná forma odreagování.
A na co se ještě mohou vaši fanoušci v blízké době těšit?
Určitě na nový singl, klip, desku a hlavně na to, až se všichni sejdeme na koncertě a propojíme společně energie. Veškeré aktuální informace můžete sledovat na našich stránkách www.fromband.cz nebo na našem Facebooku.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: archiv kapely FROM
