Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, tradiční oslava české i zahraniční filmové tvorby, skončil před pár dny, a tak je ideální čas na to ohlédnout se za tímto podařeným jubilejním padesátým ročníkem.
Ani letos festivalový tým v čele s ředitelem Jiřím Bartoškou nezahálel a připravil pro své návštěvníky rozsáhlý a velice pestrý program filmů. Celkem jich bylo 226. Také tento ročník festivalu měl však již předem daný scénář: pokud jste se nerozhodli před pokladnou přespat anebo si drasticky dát budíka na šestou hodinu ranní, ukořistit lístky na filmy nebylo vůbec jednoduché. I tak se mi ale nakonec poštěstilo a během těch čtyř dní strávených na festivalu jsem několik snímků viděla. Většinu filmů jsem si poctivě vyčekala, nemajíc lístek, a doufala, že na mě zbyde místo.
Film, který bych nejvíce vyzdvihla, bylo italské drama Poslední léto, za jehož vznikem stojí doposud nepříliš známý, ale vynikající režisér Leonardo GuerraSeràgnoli. Hodinu a půl trvající snímek vypravuje o matce Naomi, která má čtyři dny na to, aby se rozloučila se svým sedmiletým synem, jenž byl soudem svěřen do péče otce. Film má tajemný mystický nádech a po zhlédnutí vyvolává v divácích mnoho otázek, jejichž odpovědi byly následně aspoň z části rozluštěny během debaty s režisérem.
Další úspěch u mě zaznamenal český film Domácí péče, režijní debut Slávka Horáka, ve kterém se v hlavních rolích představují Bolek Polívka, Tatiana Vilhelmová a Alena Mihulová (za ztvárnění zdravotní sestry získala ve Varech cenu za nejlepší herečku). Domácí péče je film s nevšedním tématem místy nabitý dramatem, místy plný humoru.
Noční život ve Varech
Co dále oceňuji na karlovarském festivalu, je fakt, že nezapomíná na noční život návštěvníků aneb program pro ty jedince, které neznavil filmový maraton. Někteří zamířili za nočním životem do baru Finlandia Bar Less Ordinary, který ku příležitosti festivalu vyrostl vedle hotelu Thermal. Finlandia bar byl každý večer nabitý k prasknutí, neboť vyhlídka dobré hudby, výborných drinků a lehce podnapilých celebrit zkrátka přitahovala pozornost. Kdo hledal trochu jiný alternativnější styl hudby, tomu byly otevřeny brány Aeroportu, který se letos nacházel v industriálních prostorách bývalé stáčírny minerálních vod.
Velké lákadlo představovaly také herecké hvězdy světového formátu, jež přijaly pozvání do Karlových Varů. Já jsem patřila k jásajícímu davu, který oslavoval charismatického hollywoodského matadora Richarda Gera. Dalšími očekávanými a veleváženými hosty byli Jamie Dornan, nejvýraznější postava filmové adaptace erotického románu Padesát odstínů šedi, a také Harvey Keitel, který přijel na festival uvést snímek Paola Sorrentina Mládí.
Abych to shrnula, až na ta doslova příšerná vedra, která první polovinu konání festivalu panovala, a miliony lidí na jednom místě (tzn. neustálé tlačenice a nekonečné fronty na filmy, pokladny, jídlo a zkrátka na všechno), byl i padesátý ročník filmového festivalu povedený a bez sebemenších chyb. Koneckonců to vražedné číslo 12 857, tedy počet (pouze!) akreditovaných návštěvníků, dokazuje neklesající oblibu této karlovarské akce.
Text: Adéla Očenášková
Foto zdroj: Česká televize
