Recenze: Lovci a oběti aneb Jak si režisér ulovil příliš velké sousto
23.3.2015
Kategorie: Film

Recenze: Lovci a oběti aneb Jak si režisér ulovil příliš velké sousto

Filmové drama Lovci a oběti režiséra Marcuse Benois Trana sází karty na svou autentičnost, poutá silným tématem zadluženosti a vkládá naděje do charismatického a sympatického herce Martina Krause v hlavní roli.

Tyto všechny tři složky skutečně na diváka působí jako magnet, o to víc ale hrozí, že lidé budou z kin odcházet se smíšenými pocity. Některé scény jakoby nebezpečně chtěly napodobit americké akčňáky, potom ty patetické peripetie, které přetékají do samoúčelného kýče a nakonec zjištění, že další nerežisér fušuje do řemesla skutečným režisérům.

Výběr akčního žánru u českých filmařů velice často znamená riskantní vstup do neznáma. Hořící auta, gangy namakaných holohlavých goril a zpomalené záběry ve snaze navodit pocit vzrušení a vypjatosti bych raději i nadále přenechala hollywoodským hercům v čele se Schwarzeneggerem a Stallonem. Vím, že Lovci a oběti se primárně prezentují jako drama, ale když už si jednou připlácli i nálepku „akčňák“, neměli tvůrci filmu nedbale odbýt diváky pouhou nepovedenou snahou kopírovat americké osnovy. A takové scénce, kdy zpocený Martin Kraus, čerstvě unesen partičkou českých gangsterů, sedí v potemnělém doupěti se svázanýma rukama a páskou přes pusu, jsem nějak vůbec nemohla uvěřit tu rádoby syrovost a drsnost, nýbrž ve mně vzbuzovala pouze obraz amatérství.

Patos v hlavní roli

Samotná dějová linka je v rámci sledování filmu nepochybně zajímavá. Vypráví o mladém ajťákovi Jakubovi, který se kvůli své mladické nerozvážnosti namočí do obrovských dluhů. Následně, ve snaze zbavit se exekutorů, míří do náruče drsných gangsterů, kteří ho důkladně obírají o všechny peníze, a nemilosrdného lichváře, jenž se Jakuba úspěšně snaží zruinovat neskutečně vysokými úroky. Zhruba do poloviny filmu se tak dosavadní zápletka nezdá být nijak zvlášť klišoidní.

Recenze: Lovci a oběti aneb Jak si režisér ulovil příliš velké sousto
Snímek však začne značně degradovat, jen co se dovídáme, že Jakubova přítelkyně Lída otěhotněla. Na scénu tak přichází notná dávka patosu. Ještě více předvídatelným se film stává ve chvíli, kdy se Jakub setkává s pohádkově bohatým Tomášem Hanákem (který mimochodem celý film díky svému expresivnímu hereckému výkonu a upřímně vtipným hláškám dost zachraňuje)alias naděje a spása pro Jakuba. V tu chvíli je více než zřetelné, že ten nešťastný mladík se z těch dluhů nakonec přece jen nějak vyseká.

Co se týče filmových tvůrců Lovců a obětí, jisté předsudky jsem do určité míry projevila vůči režisérovi. Doposud jsem o něm slyšela v podstatě jen z bulvárních médií v souvislosti se starší blonďatou přítelkyní, která si samozřejmě střihla mini roli i v tomto snímku (což ale nikomu nevyčítám). Obávala jsem se, jestli si mladý nezkušený muzikant neukousl příliš velké sousto. No, hádáte správně, ukousl. Je otázkou, kde se v dnešní době v českých tvůrcích berou ty režijní ambice. Jako by snad bylo novým nepsaným pravidlem, že každý z nich si alespoň jednou za život musí natočit vlastní film. V takovém případě můžeme jen s hrůzou čekat na moment, kdy začne v české kinematografii naprosto jasně převažovat kvantita nad kvalitou.

 

 

Nerada bych nicméně celý film dehonestovala, minimálně dvě věci se mu totiž nechat musí, a to úplný závěr dramatu a výběr tématu. Poslední scéna filmu totiž vede k určitému zamyšlení a Lovci a oběti díky ní v mých očích přece jen o něco povyrostli. A dále, natočit snímek na neotřelé téma exekucí a dluhů, které je tolik aktuální, vážně vzbuzuje dojem dobrého nápadu s hlubším záměrem. Takový snímek by mimo jiné mohl dost dobře posloužit jako odstrašující případ či varování v době, kdy se tolik mladých lidí s vervou vrhá do podnikání. Jen škoda, že tvůrci svůj skvělý nápad některými filmovými scénami značně zadupali do země.

Text: Adéla Očenášková
Foto zdroj: webové stránky filmu

Mohlo by vás také zajímat