Vojtěch Bernatský: Hudba je nedílnou součástí mého života
18.3.2015
Kategorie: Rozhovory

Vojtěch Bernatský: Hudba je nedílnou součástí mého života

Je všestranně talentovaný a stále usměvavý, tak znají diváci Vojtěcha Bernatského z obrazovek České televize. Příští rok to bude dvacet let, co moderuje pořad Branky, body, vteřiny a za svou popularitu si odnesl nejedno zrcadlo TýTý. Produkčně se podílel na několika animovaných filmech a ani hudební podia mu nejsou cizí.

Jednadvacet let působíte v redakci sportu České televize. Vzpomenete si na první den, kdy jste přišel do redakce?
Bylo mi necelých devatenáct let a srdce mi bušilo až někde u krku. V jedné místnosti jsem potkal své tehdejší televizní idoly a byl to prostě nezapomenutelný okamžik. Na stolech stály psací stroje a byl tu jeden jediný počítač. Je neskutečné, jak se všechno za tak relativně krátkou dobu změnilo.

Stane se vám, že i po tak dlouhé době se dostaví tréma?
Tréma je základ úspěchu. Tedy alespoň její lehká forma. Bez drobného mrazení a zdravě nastaveného adrenalinu nemá projev herce či moderátora tu pravou šťávu. Za ta léta před kamerou se její hrany obrousí, ale nesmí společně s pokorou zmizet úplně. Člověk pak ztratí soudnost a hlavně vymizí lidskost a televizní divák je velmi všímavý.

Od roku 1998 moderujete televizní olympijské studio. Máte nějaký zážitek či hosta, na kterého nikdy nezapomenete?
OH studio jsem moderoval sedmkrát a je to práce, na kterou se vždycky moc těším. Tady se toho adrenalinu a improvizace zažije opravdu hodně. Nádherný zážitek to byl hned poprvé, kdy jsem jako dvaadvacetiletý mladík moderoval úspěchy českých hokejistů v Naganu. Měl jsem pak pocit, že jsem tu olympiádu vyhrál i já. Ještě rok poté na mě lidi v restauracích pokřikovali Naganóóóó (smích). Velkou radost mi tehdy udělal i obávaný kritik Jan Rejžek, který v jednom deníku napsal, že obdivuje, jak ti dva ,,študáci“ s rudýma ušima zvládají osmnácti hodinové šichty ve studiu. To byla velká pocta.

 

Vojtěch Bernatský: Hudba je nedílnou součástí mého života

 

Sport se prolíná i do vašeho osobního života. Věnoval jste se některému z nich profesionálně nebo jste potom toužil?
Snažím se udržovat v kondici. To víte, čas letí jako bláznivý. Od malička hraji tenis a dodnes si ho chodím s kamarády a kolegy zahrát minimálně dvakrát týdně. Poslední rok jsem taky začal běhat a musím říct, že je to moc fajn legální droga (smích). Dal jsem si pražský půlmaratón a pár dalších závodů, a je to prostě úžasný relax.

Vystudoval jste filmovou a televizní produkci na FAMU. Máte nějaký filmařský sen, který byste si přál splnit?
Byla to úžasná škola života. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí, se kterými se vlastně profesně potkávám dodnes. Víte, já jsem přeci jen stále raději před kamerou než za ní. Takže bych si třeba přál nějakou pěknou filmovou či televizní roli. Něco takového bych určitě neodmítnul.

Produkčně jste se podílel na několika animovaných filmech jako Krvavý Hugo nebo Fimfarum Jana Wericha. Co vás na tomto žánru fascinuje?
Byla to vlastně náhoda. Byl jsem na škole přiřazen ke studentovi animace Aurelovi Klimtovi a společně jsme zrealizovali pár zajímavých projektů. Za film Eastern Krvavého Huga jsme byli dokonce nominováni na studentského Oskara v USA. Dodnes mám nominační listinu doma schovanou. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí štábu, který se na těch filmech podílel.

Několikrát jste byl oceněn anketou popularity TýTý. Je to pro vás ta největší pochvala?
Vždycky říkám – hlavně zdraví. Na druhou stranu si tohoto ocenění moc vážím. Branky, body, vteřiny a i jiné pořady ČT moderuji hlavně do kamery a bez diváků. A tak je moc příjemné, že někdo obětuje svůj čas a i nějakou tu korunu, aby nějakému Vojtovi z televize poslal hlas do ankety. Tímto bych chtěl všem takovým lidem moc poděkovat.

 

Vojtěch Bernatský: Hudba je nedílnou součástí mého života

 

Nedávno jste odvysílal Branky, body vteřiny s pořadovým číslem 3700. Sledujete průběžně svou práci, abyste se mohl nadále zlepšovat?
Ať už dělá člověk cokoliv, neměl by ztrácet sebereflexi a také schopnost poučit se z případné kritiky. Mám rád nové výzvy a každá taková mi umožňuje se v mnoha ohledech zlepšovat a nacházet nové polohy a styly moderátorského rejstříku. Velkým přínosem jsou pro mě akce, které často moderuji mimo TV. Tam je většinou publikum a právě tam si můžu vyzkoušet, jak lidé na to či ono reagují. To mě moc baví.

Společně s Petrou Janů jste zvítězil v soutěži Duety, když hvězdy zpívají. Co pro vás hudba znamená?Hudba je nedílnou součástí mého života. Zpívám rád a je to na mě doufám znát (smích). Od malička si doma skládám písničky a hraji je pak na rodinných oslavách s kytarou. Je skvělé, že s Petrou Janů dodnes párkrát v roce vystupujeme a velmi často zpívám na plesech i jiných akcích i sám.

 

Vojtěch Bernatský na vystoupení s Petrou Janů

Vojtěch Bernatský na vystoupení s Petrou Janů

 

S moderátorem Petrem Svěceným jste nejen kolegové, ale také dlouholetí přátelé. Jak se váš vztah projevuje na společné práci?
Jsme jako bráchové. Navíc také sousedi, domy nám odděluje jenom zahrada a plot. Máme za sebou spoustu společných projektů a odmoderovaných akcí, a tím pádem jsme sehraní a oba nás práce ve dvojici baví. Nicméně dnes už častěji moderujeme každý sám.

Moderovali jste spolu řadu pořadů jako Svět rekordů a kuriozit nebo Výletníci. Bude některý z nich pokračovat i v novém roce?
To je spíš otázka pro dramaturgy ČT (smích). Byli bychom moc rádi. Každopádně nápadů je hodně a chuť taky. Takže ať už s Petrem nebo sám, ať už v ČT nebo jinde, bych moc rád měl nějaký svůj nejlépe zábavný pořad. Tak uvidíme… Ale jak říkám – hlavně zdraví.


Text: Michaela Wenigerová
Foto: archiv Vojtěcha Bernatského