Několik generací provázely knižní ilustrace Zdeňka Buriana celé dětství a řadě malých čtenářů okouzlení exotickými motivy vydrželo až do dospělosti. Spatřit aspoň malou část jeho rozsáhlého díla Až na konec světa v těchto dnech mohou v prostorách Musea Kampa (ve spolupráci s Retro Gallery).
Výstava „Až na konec světa“ není velká svým rozsahem. Něco přes čtyřicet obrazů má počtem blíže k předloňské výstavě v galerii U Betlémské kaple (64 obrazů) než k velkolepé a těžko zapomenutelné prezentaci v Jízdárně Pražského hradu před devíti lety. Nicméně, pokud půjdete po zimní Kampě, rozhodně za zastavení stojí. Pro milovníky Burianova díla pak je prakticky povinná. Jak už sám název „Až na konec světa“ napovídá, při výběru se kurátor zaměřil na cestopisné, exotické a dobrodružné motivy. Nejsou zde tedy zastoupeny slavné obrazy s prehistorickou tématikou.
Vybraná díla je možné rozdělit do tří celků. Ten první jsou výjevy z dalekých krajin. Pokud si hned u vchodu přečtete stručná Burianova životopisná data, zjistíte, že nejdelší cesta Zdeňka Buriana do zahraničí byla rodinná dovolená v italském Rimini. Při pohledu na živé obrazy exotických zemí je těžké uvěřit, že autor je nikdy na vlastní oči nespatřil. Byl na tom tedy velmi podobně jako Karel May, jehož knížky ilustroval. A právě obrazový doprovod dobrodružných románů je druhým tematickým okruhem vystavovaných děl. Přírodní scenérie, do kterých je člověk přirozeně zasazen, střídá dynamická akce. A nebyli to jen dodnes uznávaní klasici žánru – zmíněný Karel May, Jules Verne nebo Zane Gray, komu malíř svými obrazy pomohl ještě k větší atraktivnosti. V dalších případech návštěvníka výstavy napadá, zda ilustrace nebyly o několik řádů výše než text. Poslední a nejmenší část představují portréty. Ze čtyř obrazů bych zmínil aspoň obraz maorského muže. Burian velmi plastickou malbou zachytil důstojnost domorodého obyvatele Nového Zélandu.
I když znáte Burianovy ilustrace z knížek a domníváte se, že vás nemůže překvapit, pak se vám to na výstavě určitě stane. A možná to způsobí hned první obraz, který uvidíte. V rozporu s realistickou popisností vypadají „Mexičané“ až impresionisticky. Malíř také dotáhl k dokonalosti techniku kvaše. Vystavovaná díla jsou ale z velké části oleje a dokazují, že i tato technika byla Burianovi vlastní. Živé barvy jsou tiskem jen těžko reprodukovatelné a nezbývá, než se vypravit za originály.
Prakticky neproveditelné převedení barev originálu do tisku je slabým místem asi každého výstavního katalogu. A platí to i v tomto případě. Zdaleka ne u všech reprodukcí je to výrazné, ale pár tímto neduhem trpí. Běžné, i když ne úplně šťastné, je „lámání“ obrazů přes dvě strany. A taky mě trochu mrzelo, že opravdu neobsahuje nic víc než „překlopení“ výstavy do papírové podoby. Pár slov navíc by katalogu určitě slušelo.
Zdeněk Burian – Až na konec světa
Museum Kampa, Retro Gallery
16. prosince 2014 – 15. února 2015
Text: Vladimír Blažek
Foto: Tomáš Dittrich (Museum Kampa)
