Účinkuje především na scéně Hudebního divadla Karlín, v divadle Kalich a Hybernia. Napsal hudbu k muzikálu Kapka medu pro Verunku a nově také Svatba (ne)bude. František Pytloun je také součástí kapely 3 GeNtlemani.
Asi nejvíce diváků si vás všimlo v muzikálu Děti Ráje, kde jste ztvárnil hlavní roli. Jak jste se k ní dostal? Byla vám tato hudba vždy blízká?
Dostal jsem se jako každý, a to přes oficiální konkurz. Tuto hudbu jsem dost poslouchal ještě před muzikálem. Hlavně v době, kdy jsem chodil na disco.
Jedná se zároveň i o vaši nejoblíbenější roli?
Ano, Michal z Dětech ráje je určitě tou „nej“. Ale miluju každou roli, kterou dělám. Třeba myslivce Jirku v Kapce medu pro Verunku a momentálně Jakuba v muzikálové novince Svatba (ne)bude.
Byla některá z nich pro vás opravdu náročná?
Každá role je svým způsobem těžká. Musíte hodně přemýšlet, jak se k tomu postavit a roli uchopit.
Jste spoluautorem muzikálu Kapka medu pro Verunku a Svatba (ne)bude. Co vás přivedlo ke psaní hudby?
Já jsem začal hrát docela pozdě na klavír, a to až na konzervatoři v osmnácti letech. Nesnášel jsem etudy, co hrál každý. Místo cvičení jsem tak začal zkoušet psát svoje skladbičky a postupně je vylepšoval. Pak jsem začal i víc cvičit ty etudy. Snad jsem se i zlepšil a začal jsem používat složitější akordy a melodie. Moc mě to baví, našel jsem se v tom.
Muzikál Svatba (ne)bude premiéra teprve čeká. Prozradíte nám o něm něco?
Honzík Tenkrát napsal fantasticky vtipný scénář, kde si každý najde svoje. Já, Jarda Klein a Tomáš Beran jsme se snažili napsat krásnou hudbu, a to se nám snad podařilo. Jsme pro pestrost, je to od rocku přes romantické melodie.
Vystupujete se skupinou 3 GeNtlemani. Co vás s Lukášem Kellnerem a Vítkem Bečvářem svedlo dohromady?
Náhoda. Udělali jsme koncert v clubu Biograf a pojali jsme to po gentlemansku. Pak moje svatba (pravá) a šlo to. Jsme dlouholetí kamarádi a baví nás podobná muzika. Rádi bychom vydali i CD. Teď máme novou písničku, kterou jsem pro nás složil. Časem chceme vyměnit převzatý repertoár za náš osobní.
Nedávno jste také vystupoval ve Srbsku. Byl nějaký rozdíl mezi českým a srbským publikem?
Bylo to zvláštní. Ve Srbsku ty písně, co zpívám, neznají. Zatímco u nás jsou notoricky známé. Reakce byly úžasné, moc mě to bavilo.
Hrajete v seriálech, reklamách i filmech. Mnoho herců říká, že práce v televizní oblasti je jednodušší než v divadle. Máte na to stejný názor?
Divadlo je jen na vás a u filmu musí vaši chybu technicky upravit poměrně dost lidí. Po téhle stránce je film těžší. Ale na druhou stranu, když se to nepovede, může se to vrátit. Máte víc pokusů. V divadle co se jednou řekne, to už se vrátit nedá.
Co máte na své profesi nejraději a co vás naopak štve?
Všechno je to naprosto úžasné v tom, jak je to pestré. I když hrajete to samé, je to pokaždé úplně jiné. Jiní diváci, rozpoložení herců a tak dále. Štve mě, když nejsem v pěvecké formě. Když mám třeba angínu nebo rýmu, tak mě mrzí, že nemůžu ukázat tolik a předat to nejlepší, co dovedu.
Stalo se vám někdy, že jste zapomněl text?
Ano, stalo se mi to s kolegyní Péťou Doležalovou v Dětech Ráje, kde máme scénu na lavičce, veliká paráda. Mně osobně se stává, že čím víc ten muzikál hraju, tím míň ty texty umím, ztrácím jistotu.
Kde vás fanoušci mohou v současné době vidět?
V muzikálech Jesus Christ Superstar, Aida, Lucie – větší než malé množství lásky, The Addams Family, Kapka medu pro Verunku, Svatba (ne)bude, Johanka z Arku. Mohou se také přijít podívat na náš koncert s GeNtlemany nebo na koncertní verzi Dětí Ráje, kde si nás může kdokoliv objednat, stejně tak i 3 GeNtlemany.
Blíží se konec léta. Strávil jste ho pracovně nebo jste stihl nějakou dovolenou?
Měl jsem poměrně hodně volno. Dovolená byla pracovně ve Srbsku a s manželkou jednodenní výlety, s bráchou a kamarády čundry po lesích a trocha zedničiny na našem domečku, co renovujeme.
Co vás v současné době nejvíce zaměstnává?
Právě ten domeček.
Co byste si v životě nejvíc přál a zatím se vám to nesplnilo?
Mně se vlastně sen splnil, a to bylo napsat hudbu k muzikálu. Ale momentálně je na prvním místě mít miminko.
Text: Iveta Koulová
Foto: Přemysl Kypta, oficiální web F. Pytlouna
