Komorní prostředí divadla Viola představuje divákům příběhy z romského života, zastoupené především humoristickými povídkami, pohádkami, bajkami a básněmi, protkaných za zvuků živé romské hudby v podání Mária Biháry. Hudebník je v Šunen Romale celý večer doprovázen hereckými a pěveckými výkony Barbory Hrzánové a Jany Bouškové.
Představení mělo premiéru v divadle Viola již 31. 3. 2010, avšak od té doby hostuje i v jiných divadlech České republiky.
Scéna uvádí diváky do jednoduše zařízené místnosti, jíž dominuje dřevěný stůl s židlemi a v pozadí stojí stěna z dřevěných prken, ozdobená malým oltářkem, který je přikrášlen barevnými květy. Pravé straně jeviště pak vévodí klavír a akordeon. Z fotografií, umístěných na dřevěné stěně, přihlížejí zpěvačka Zuzana Navarová a romistka Milena Hübschmannová, kterým je pořad také věnován. Právě tyto snímky dodávají místu nejen autentickou atmosféru, ale zároveň se k nim během hudebních vystoupení Bára Hrzánová několikrát otočí a s úsměvem na ně hledí.
Přiblížení romské nátury
Děj je ztvárněn střídáním mluveného slova a podmanivé rytmické hudby. Pointa vyprávění se často soustřeďuje na tajuplné historky plné strachu a napětí, na zjevení Boha, na milostná setkání, na mezilidské vztahy, ale naráží i na věčné srovnávání Romů a gádžů, a tak více přibližuje romskou náturu.
Osobitost a originalita, se kterou herečky přistupují ke svým rolím, jim zároveň pomáhá k bezprostřednosti v každém okamžiku. Pomocí výrazných gest, mimiky a bujarých projevů jsou jejich vzájemné dialogy o to přímočařejší. Stejně tak i patřičně zvolené kostýmy jejich romské vzezření jen podtrhují. Neustále přítomná hravost a uvolněnost přináší celému představení náboj a svižnost. Vyprávění zní trefně i díky ukázkové romské výslovnosti a intonaci, kterou obě herečky zvládají bravurně.
Fakt herecké nápaditosti dokládá i moment, v němž náhle dojde k přerušení děje, protože v celém sále vypadne proud a prostředí se tak ponoří do několikaminutové tmy. Obě herečky vzniklou situaci pohotově zachraňují tím, že se snaží zapálit svíčky. I přesto ale dále pokračují v předchozích rozehraných replikách. Jakoby mimochodem upozorňují slepého hudebníka Mária, že „je tma“. Ten se však neváhá připojit, a tak vzápětí komentuje zakopnutí Jany Bouškové slovy: „Jano, bacha, schod …“
Temperamentní představení, upjatí diváci
Tento večer bylo publikum složené převážně ze střední generace, která bohužel nedokázala spontánně reagovat na energické výkony umělců. Diváci působili poněkud upjatě a strnule, a tak se zpětné vazby hercům příliš nedostávalo.
Živé představení plné temperamentu přímo vybízí, aby se diváci zapojili ať už zpěvem nebo tancem. Za celý večer se však setkáme spíše se střízlivým potleskem, zdrženlivým úsměvem a přetrvávající rezervovaností. Formát takového divadelního zpracování by si totiž zasloužil daleko více divácké pozornosti, protože je především jakýmsi otevřeným a stmelujícím setkáním.
Text: Andrea Bennani
Foto: Divadlo Viola, Šunen Romale
