Sympatická Biomanželka ze Švanďáku překonala knižní předlohu
11.9.2012
Kategorie: Divadlo

Sympatická Biomanželka ze Švanďáku překonala knižní předlohu

Švandovo divadlo na Smíchově nabízí divákům na letní večery oddychovou vztahovou komedii Michala Viewegha, plnou všeho, co všichni důvěrně znají ze svých domovů. Muž a žena se možná nemohou chápat, rozhodně bez sebe ale nemohou žít.  

Již druhým rokem uvádí smíchovské Švandovo divadlo divadelní adaptaci zdánlivě humoristického románuMichala VieweghaBiomanželka. „Zdánlivě humoristický román“ je totiž pro tuto předlohu možná nejtrefnější označení.

Pojďme se chvíli bavit o samotné předloze, která – jak se zde ukazuje – je pro úspěch celého představení stěžejní. Kniha sama o sobě totiž vyvolává mnohé rozpaky, krčení ramenou a škrábání hlav nejednoho čtenáře. Kde je ten Michal Viewegh, na kterého jsme byli zvyklí? Kde je autor Báječných let pod psa? Co se stalo s autorem, jehož knihy měly spád, pointu, dokázaly strhnout a zaujmout čtenáře? Biomanželka se totiž jeví pouze jako horkou jehlou narychlo spíchnutý výkřik ukřivděného muže – spisovatele (není to až trochu komické?) – a za jejím vydáním se nedá hledat nic jiného než zisk. Nedivila bych se, kdyby pan Viewegh ve frontě na fast food došel k pokladně a řekl: „Platit? Moment, nemám u sebe hotovost, počkejte chvíli, napíšu román…“

Vraťme se ale k divadelnímu zpracování, kterého se ujal režisér Dodo Gombár, a které celou „věc“ povznáší do podoby lehce stravitelné a „rozžvýkatelné“ divákem. Inscenace velmi mile překvapí nápaditostí, s jakou je naservírovaná.

Největším kladem a nejvýraznějším rysem představení jsou rozhodně skvělé herecké výkony. Dá se říct, že představení stojí výhradně na nich – na brilantně podávaných replikách. Když pomineme předlohu, herci působí na jevišti jako dobře sehraná parta, která se navzájem drží, komunikuje spolu a doplňuje se. Hlavní role, tedy spisovatel Mojmír (Filip Čapka), biomanželka Hedvika (Petra Hřebíčková) a Dula (Kristýna Frejová), jsou naprosto trefně obsazené.

Filip Čapka komunikuje s diváky

Filip Čapka se na jevišti pohybuje sebevědomou chůzí seladona ve středních letech a pronáší Vieweghova moudra a rádoby vtipné poznámky s lehkostí a nadhledem, na druhou stranu neopomíná komunikovat s diváky – drží si tak jejich pozornost a snad i získává sympatie. Vlastně bych řekla, že jde právě o to, zda divák dá přednost mužskému nebo ženskému pohledu na věc.

Čapkovi pomáhá posilovat mužskou ideologii „spoluhráč“ Vasil Fridrich, jehož protipólem a tedy tím neochvějným ženským principem zde je představitelka Duly, Kristýna Frejová. Dula je výborně propojená s biomanželkou Hedvikou blonďatou parukou – geniální nápad, kterému se nedá nic vytknout – naprosto jasný a srozumitelný symbol, který by nikde jinde než na divadle prostě nemohl posloužit lépe. Dá se říci, že Dula je právě ta postava, které dal režisér Gombár otěže do rukou a která tak kočíruje celé tempo příběhu, provází dějem a vstupuje, kdykoli se jí to hodí.

Gustav Řezníček, Petra Hřebíčková, Filip Čapka

Gustav Řezníček, Petra Hřebíčková, Filip Čapka

Tím se dostáváme k tomu, jak je celá inscenace vystavěna – román zde není klasicky odvyprávěný od začátku do konce, což je velmi funkční, protože tím opět povznáší jinak nudně, klasicky vystavěnou předlohu. Ta se tím pádem stává zajímavější a šťavnatější, než ve skutečnosti je. Ve Švandově divadle se rozhodli stavět na situaci prvního těhotenství Hedviky – slouží jako základní kámen, na který se vrší další a další cihličky příběhu a ke kterému se potom vracíme také na samém konci. Tím se kruh krásně uzavírá a příběh tak dostává úplně jinou, mnohem ucelenější a celistvější podobu, než je samotná knižní předloha.

Co napsat závěrem? Celý soubor Švandova divadla musel vynaložit neskutečné úsilí a prokázat velkou kreativitu a fantasii, aby z něčeho, jako je Vieweghova Biomanželka, vytvořil sympatické odpočinkové představení, jako stvořené pro letní večery ve dvou. Zkuste vzít do divadla svou drahou polovičku a u vína potom veškeré naťuknuté otázky probrat – kdo ví, zda v sobě právě Vaše manželka nakonec neobjeví své pradávné vlčí kořeny!

Text: Veronika Nováková
Foto: Alžběta Jungrová

Mohlo by vás také zajímat