motycka_rozhovor
1.1.2012
Kategorie: Rozhovory

Michal Motyčka: Je to vždy hezké, když vás někdo ocení

Michala Motyčku (28) známe nejen jako vítěze talentové soutěže Coca Cola Popstar, ale také jako frontmana originální kapely Niceland. Vyrazili jsme na jeho předvánoční koncert do Malostranské besedy a povídali jsme si nejen o hudbě, ale i o budoucích plánech tohoto talentovaného zpěváka.

Chtěl jste vždycky hrát stejný styl hudby nebo jste toužil zkusit i něco jiného?
Mám pocit, že pořád zkouším něco nového. Na prvním albu jsem začínal pouze s kytarou, což nebyl můj cíl. Pak přišlo druhé album, které mělo diametrálně odlišného producenta, a podílela se na něm celá kapela. Takže jsou na světě dvě alba, která zní hodně odlišně, a to mnoho našich fanoušků zmátlo. Já to tak cítím, i když mě osobně nepřijdou tolik rozdílné.

Souvisí vaše image s kapelou nebo jste ji měl dříve?
Tuhle image jsem měl trochu dřív. Začalo to už na střední, nechtěl jsem zapadat do toho ,,stáda“, protože když si člověk nenajde svůj vlastní styl, může být mezi spolužáky neoblíbený. Oblékal jsem se do černé a také se maloval. Od té doby, co mám kapelu, na mě lidé koukají, takže mě tahle image baví ještě víc. I přesto, že jsem introvert, je fajn se lišit a vypadat jinak než ostatní.

Není pro vás těžké s introvertní povahou vylézt na podium a hrát?
Jsem hodně introvert. Někdy to je pro mě těžké vylézt na podium, ale v momentě, kdy tam stojím, mě to naopak začne bavit. Samozřejmě to je hlavně zkušenostmi, ale trému mám stále před každým vystoupením. Když mám dobrou náladu, tak se občas stávám extrovertem, ale není to nějak přehnané.

 

Michala Motyčka neboli Niceland

Michala Motyčka neboli Niceland

 

Klip Sleep At Night se točil v Americe. Chodíte si často pro inspiraci do jiných zemí?
Já mám hodně přátel z Ameriky, Velké Británie a dalších zemí, kteří tady dlouhodobě žili. Právě díky své práci jsem se s takovými lidmi potkával. Ten klip točila moje kamarádka, která vybrala právě Los Angeles, a já jsem jí v tom nechal naprosto volnou ruku. Bylo to z části i kvůli penězům, ale podle mě je nejdůležitější, že děláte s člověkem, kterého ta práce baví. To je důležité v jakémkoliv oboru.

Na prosincovém koncertu v Malostranské besedě jste vystupoval s Michalem Hrůzou a Xindlem X. Jak vznikla vaše vzájemná spolupráce?
Já jsem se všemi kamarád docela dost dlouho. Michala jsem poslouchal, když jsem byl mladší. S Xindlem jsem jezdil koncerty v době, kdy také začínal. Jde spíš o ten kamarádský přístup, není to jen o muzice.

Myslíte si, že má v dnešní době smysl točit desky?
Pro mě má určitě smysl točit desku, protože to je něco, co po sobě člověk zanechá. Dají se vydávat singly a EPčka, ale já jsem zastáncem klasického alba s obalem. Má to svoje kouzlo.

Takže další deska přichází v úvahu?
Právě připravuji třetí desku, která bude opět jiná. Teď jsem měl dobré období, kdy už mám hudbu téměř připravenou a budu k ní dodělávat texty. Jelikož jsem pomalý textař, tak mi občas pomáhá náš baskytarista Přemek Černík. Většinu textu si ale skládám sám. Jako kapela si dáváme čtvrt roku pauzu s tím, že v létě bychom měli začínat nahrávat ve studiu. To teď hlavně závisí na penězích, což je vždycky.

 

Niceland na koncertě v Malostranské besedě

Niceland na koncertě v Malostranské besedě

 

Jste vítězem soutěže Coca Cola Popstar a objevem roku Hudebních cen Óčka. Jaké jste měl pocity, když si cenu přebíral? Byl to pro vás splněný sen?
Je to vždy hezké, když vás někdo ocení. Nikdy jsem o tom nesnil, ale všechny ty ceny mě potěšily. Některé víc a jiné míň, ale spíš to bylo tím, jakým způsobem byly předávány.

Chtěl byste v příštím roce něco změnit nebo jste momentálně šťastný?
Já nejsem nikdy šťastný, ale dá se říct, že jsem spokojený s hodně věcmi. S čím nejsem spokojený, tak vím, jak to teoreticky změnit.

Text + foto: Michaela Wenigerová