Tak trochu ,,nevkusná“ realita. Takto bychom mohli s nadsázkou pojmenovat inscenaci Domov můj, kterou uvedlo v premiéře Divadlo Na zábradlí. Příběh o bezdomovcích, kteří si přijdou k nemalé částce peněz, budí u diváků rozpaky.
Divadelní inscenace Domov můj vypráví o čtyřech bezdomovcích, kteří se chtějí pod záminkou vykradené pumpy dostat do vězení, tak trochu kopíruje život na ulici. Ovšem nevkusné uchopení tohoto sociálního problému zvedalo na veřejné generálce kdekoho ze židle.
V inscenaci režiséra Davida Czesanyho můžeme vidět špičkové osazení – Pavla Lišku, Jiřího Ornesta, Leoše Nohu, Zdenu Hadrbolcovou a mladé herecké talenty Ivana Luptáka a Natálii Řehořovou. Silná část představení patří právě Jiřímu Ornestovi, který hru opepřil dojemným monologem. To je však jediná část, která upoutá pozornost. Dialogy jsou nevýrazné a s prázdným obsahem. Přitom v tomto tématu nalezneme tolik příběhů, které se lidí bez domova dotýkají. Proč autor Jiří Pokorný toto téma takto pojal, je otázkou. Nemůžeme mu však upřít originalitu a neokoukanost tématu.
Myslím si, že pro takové kvalitní divadlo je to až za hranicí a inscenace by seděla spíše besední scéna. Věty typu ,,Dneska si se poblila a pochcala v luxusním butiku“ zkazí divákovi kulturní zážitek a nejsou ani důstojné k takovým hereckým osobnostem. O vtipu ani nemluvě, tomu se snad zasmějí jen ,,puberťáci“.
Inscenace ukazuje především předsudky vůči bezdomovcům a neschopnost jejich adaptace zpět do normálního života. Mezi bezdomci nacházíme vzdělané a úspěšné lidi, kteří přesto klesli na dno. Nechovat se pak ve společnosti jako v tlupě lidí bez domova, je velkým problémem. To se však v titulu Pokornému podařilo dokonale vystihnout.
Ústředním motivem inscenace je vykradení benzinové pumpy Erichem (Jiřím Ornestem), který se domnívá, že se pod touto záminkou dostane do vězení. Pumpař ovšem nezavolá policii a částku sedm set tisíc bezdomovci odevzdá. Čtyři bezdomovci si pak vyhodí z kopýtka nejen v luxusním butiku, ale také se na pár dní ubytují v hotelu Hilton. Jak se příběh vyvine, se přijďte podívat na zábradlí.
Text: Michaela Wenigerová
Foto: Igor Chmela
