Dan Krejčík Dánská dívka
25.11.2019
Kategorie: Rozhovory

Dan Krejčík: Kvůli Dánské dívce jsem musel zhubnout přes deset kilo

Mladý a talentovaný herec Dan Krejčík jde z role do role. Na svém kontě má širší nominaci na cenu Thálie nebo opakovaně vyprodanou inscenaci Všechny báječné věci. Nyní má za sebou světovou premiéru Dánské dívky, kterou uvádí Divadlo Na Fidlovačce. A právě o tomto představení jsme si s plavovlasým sympaťákem povídali.

Než si budeme povídat o premiéře Dánské dívky, pojďme se vrátit na začátek. Kdo přišel s nápadem uvedení tohoto kusu, známého díky filmovému zpracování?
Dánská dívka byla od začátku plná šťastných náhod. U nás v Čechách se totiž dostala do hledáčku scénáristky a dramaturgyně Kateřiny Jonášové, pro kterou téma trans osob bylo víc než osobní. Její dcera si totiž tou dobou onou proměnou sama procházela. A Kateřina příběh podle románu Davida Ebershoffa zdramatizovala, doplnila o svůj příběh a vše autorovi do Ameriky odeslala. Do pár chvil měla odpověď a rázem se stala jediným a prvním člověkem na světě, kdo měl autorská práva na to, aby Dánskou dívku na divadle uvedl.

Jak dlouho trvalo zkoušení?
Začalo v červnu, zkoušelo se i o prázdninách, pak následovala měsíční pauza v září, kdy se náš kolega Jirka Korn připravoval na svůj koncert v O2 aréně, pokračovalo se denně celý říjen a část listopadu. Takže nám Dívka zaměstnávala hlavu skoro pět měsíců. Bylo to nejnáročnější zkoušení, které jsem kdy zažil a zároveň nejkrásnější. Všichni kolegové a celý tým Fidlovačky jsme cítili, že děláme něco výjimečného.

Režisérem Dánské dívky je Jakub Čermák. Navázali jste tak na úspěšnou spolupráci z předchozího představení Úplné zatmění v La Fabrice?
Už spolupráce s Kubou na Úplném zatmění v La Fabrice mě ohromně bavila a byl jsem jím fascinován jakožto režisérem, tak i jako člověkem. Umí si velmi přirozeně vybudovat autoritu, je inteligentní a má obrovský talent. Navíc jsem v něm našel přítele, za kterého bych dal ruku do ohně, a to nejenom v otázkách divadla. Jakub kolem sebe dokázal postavit tým lidí, kteří si prostě padli a fungovali jako celek. A i kdyby mi nabídnul roli princezny Pampelišky, tak neváhám ani minutu a jdu si vít věnec (smích).

Jak jste již zmiňoval, do inscenace byl obsazen i zpěvák Jiří Korn. Museli jste ho k obsazení přemlouvat? A jaké bylo společné zkoušení?
Jirkovi se zavolalo, znal Dánskou dívku jako film a moc se mu líbil. Pak jsme se společně potkali i s Katkou a režisérem, a věděli jsme, že spolu všichni chceme dělat. Nebylo nad čím váhat. Pan Korn je parťák snů, výborný kolega, největší profesionál, kterého jsem kdy potkal, a hlavně je člověk se srdcem na dlani. V představení spolu máme dialog, kdy mu už jako žena říkám do očí repliku “Chci, aby jednou byl můj muž jako Vy” a řeknu vám, to bych opravdu chtěl. Tak když do takového podobného Korna můj Matěj doroste, nebudu se zlobit (smích).

Dan Krejčík představení Dánská dívka

Dan Krejčík a Jiří Korn v představení Dánská dívka

Jaké to je, hrát reálnou postavu a zároveň se dotknout poměrně citlivého tématu? Ctíte tam nějakou zodpovědnost?
Nemusel jsem studovat gesta, barvu hlasu, návyky konkrétního člověka, vycházel jsem hodně ze sebe. Ta postava začíná jako poměrně introvertní dánský malíř Einar Wegener, žijící klidným životem se svojí ženou, malířkou. A postupem času se stává sebevědomou a silnou ženou, modelkou Lili Elbe. Spíš to byla cesta za tím, jak v sobě objevit ženu. A zodpovědnost je obrovská. Na premiéře se mi dokonce stal úplně mimozemský zážitek.

Jaký?
V momentě, kdy představení končilo a já hrál svůj poslední monolog, všiml jsem si, že přímo naproti mně v hledišti sedí dcera Kateřiny Jonášové. Ta, díky které celá česká Dánská dívka začala vznikat. Ta osoba, kterou hraju. Říkal jsem svůj text, koukal se jí do očí, ona mně, a to, co mezi námi v ten moment proběhlo, se nedá popsat. Když premiéra skončila, byla první člověk, kterého jsem šel obejmout. Hrál jsem vlastně celou dobu ji a ona mě objala tak silně, že jsem věděl, že to všechno mělo smysl. Vůči ní jsem měl největší zodpovědnost. A snad jsem ji dostál, to pro mě bylo nejdůležitější.

Musel jste nějak podrobněji studovat tématiku tranzice?
Setkal jsem se s několika trans lidmi, kteří mi vyprávěli své příběhy. A já jsem často jen zíral s otevřenou pusou, čím vším si museli projít, aby se stali tím, kým se cítili být. Vždycky proti mně seděl někdo, kdo byl konečně sám sebou, kdo se našel. A to přece chceme všichni, být sami sebou, takže jsem se od nich dost věcí naučil. Do toho nás Kateřina neustále školila ohledně genderového slovníku, setkali jsme s organizací Transparent, která se věnuje trans osobám v Čechách, já jsem viděl několik různých trans filmů a na nějakou dobu to bylo jediné téma, o kterém se se mnou dalo bavit, protože mě úplně pohltilo.

Role Lili vyžadovala mimo výrazné hubnutí, abyste působil dostatečně křehce. Co pro vás bylo nejtěžší?
Na konci září jsem měl 73 kg, v den premiéry 61 kg. Hubnout během zkoušení je náročné, ale myslím, že to bylo nezbytné. Ta postava potřebovala nějakou lehkost, křehkost, zároveň dramatičnost. Režisér Kuba se mi o tom zmiňoval, já mu dal za pravdu a vzal jsem to za své, protože to mělo svůj smysl. Shodit 12 kg za nějakých šest týdnů náročné je, ale měl jsem motivaci. Chtěl jsem mít pocit, že jsem té roli odevzdal úplně všechno.

Herci asi obecně milují výzvy, že?
Ano, chceme se kvůli postavám měnit a i si myslím, že mi to v práci na roli hodně pomohlo. Prostě jsem měl ten luxus, že jsem si během zkoušení mohl zkusit onu americkou práci na roli, o které čteme v rozhovorech s oscarovými herci, a sice jak se museli naučit boxovat, přibrat 50 kg, vyholit si hlavu… Když jsem viděl, s jakou otevřeností Kateřina odhalila svůj osobní příběh, jak těhotná Anetka Krejčíková vyskakovala z propadla a ani jednou si nestěžovala na to, že by radši už odpočívala, jak pan Korn pár dní po svém životním koncertu v O2 aréně naskočil v plné polní do zkoušení, tak co je proti tomu shodit 12 kg? Všichni jsme tomu dali nejvíc, co jsme mohli.

A co podpatky? Už asi lépe rozumíte ženám, když si stěžují, že je bolí nohy?
Ano! Těším se, až na derniéře ty podpatky slavnostně uřežu. Proč se neví, kdo vynalezl boty na podpatku? Protože se ten člověk určitě strašně stydí! Ale musím uznat, že ty lodičky na noze, a to i na té mojí plné pupínků z toho, jak jsem si své chlupaté nohy kvůli Dívce holil, vypadají fakt krásně.

Dan Krejčík a Petra Horváthová Dánská dívka

Dan při jedné ze scén s Petrou Horváthovou

V představení je nahota a i vy sám se musíte svléknout. To asi není jednoduché odhodit oblečení před plným divadlem
Věděl jsem od začátku, že je tady možnost, že budu v představení nahý. Co si budeme, nikdo se nechce svlékat před téměř pětistovkou cizích lidí, který to notabene už dost často i obtěžuje. V Dánské dívce je nahota vkusná, cudná a hlavně má svůj důvod. Vždyť je to i hra o tom, jestli je člověk v pohodě se svým tělem! Chápal jsem tu nezbytnost, důvěřoval jsem Kubovi, že to bude vypadat umělecky krásně a nikoho to nepohorší.

A reakce publika?
Zatím všichni, včetně seniorů na dopolední veřejné generálce se nad tím ani nepozastavili. Navíc spousta lidí říkalo, že scéna, kdy si Einar prohlíží své mužské tělo v zrcadle a sní o ženském, je jedna z nejsilnějších scén z celé inscenace. Takže tady opravdu není proč se nahoty bát.

Jaké jsou obecně dosavadní ohlasy na představení?
Ohlasy od kritiků jsou dobré, ohlasy od diváků splnily přesně to, co jsme chtěli. Ty nadšené totiž převažují. Je to prostě událost, budí emoce, nutí diváky o tématu trans osob přemýšlet. A co může být víc než to, že jsme nazkoušeli představení, které rozpoutává společenskou debatu? Tleskám a děkuju Fidlovačce za její odvahu Dánskou dívku uvést. Jsou to moji hrdinové.

Vy máte teď na sobě originální mikinu s Dánskou dívkou. Vzhledem k blížícím se Vánocům, kdyby někdo zatoužil tyto kousky mít doma, kde bude mít možnost je sehnat?
Tyhle mikiny navrhla Martina Zwyrtek, která má na svědomí všechny kostýmy k Dánské dívce. Je na ní portrét, který je v naší hře klíčový a důležitý. Jsem na něm já jako Lili, fotila ho výborná fotografka Alenka Hrbková. V téhle fotce je zachycená celá ta “mimořádná atmosféra” kolem naší Dánské dívky, proto ji mám od premiéry skoro pořád na sobě. Diváci si ji mohou koupit před i po představení.

Co vůbec vy a blížící se svátky? Už sháníte dárky?
Naše kočka bude mít koťata. Tak rozdáme všem koťata. A basta (smích). Na koho kotě nevyjde, dostane lístek do divadla. Žádný odpoledne v obchoďácích, to tak!

Týká se vás vůbec vánoční přejídání? Řízek, cukroví?
Dám si do sklenice s vodou snítko jehličí a budu tomu říkat cukroví (smích). Letos budeme mít první Vánoce, které snad strávíme na zámku všichni pospolu, obě naše rodiny dohromady. Bude tam sice zima, ale dostali jsme tam všechny hlavně na to, že všechno upečeme a uvaříme. Takže jestli se jednou pořádně najím, tak to pak vyběhám, až budu přenášet cukroví ze severního do jižního křídla. Ona je to totiž docela dálka (smích).

Plánujete třeba nějakou vánoční nebo novoroční akci na vašem zámku v Osečanech? Kulturní léto mělo velký úspěch…
Sledujte naše stránky a o všem se brzy dozvíte! Nicméně příští léto budeme po úspěchu nultého ročníku zase pořádat Osečanské divadelní léto, tentokrát se na zámeckém nádvoří odehraje během července a srpna deset představení a jedno bude speciálně nazkoušené pro Osečanský zámek. A vězte, bude mít opravdu atraktivní obsazení! Takže sledujte stránky a přijeďte na prohlídku, začínají opět v březnu! Já nebo Matěj vás rádi provedeme.

Dan Krejčík v představení Dánská dívka

Dánská dívka nabízí plno silných momentů

Co jinak chystáte v novém roce? Kde vás budeme moci vidět?
Jsem rád, že jsem našel svůj divadelní domov na Fidlovačce a těším se, jaké nové výzvy mě tam čekají. Je mi tam moc krásně. Dále mě čeká zkoušení v mojí srdcovce, tedy v Bytovém divadle v Košické. Určitě něco vymyslíme s mým snovým týmem neboli s Kubou Čermákem, scénografkou Martinkou Zwyrtek a producentem Jirkou Okošem. Pořád se budou hrát Všechny báječné věci a v létě se zase objevím na Letních shakespearovských slavnostech.

A co televizní projekty?
Na jaře bude TV Prima vysílat nový seriál Einstein, kde hraju. Příští rok natáčím hlavní roli ve filmu Romana Němce Kam motýli nelétají, na to se těším moc. No ale taky musím být víc doma než letos nebo mě Mates zabije (smích).

Text: Viola Kučerová
Hlavní foto: Viola Kučerová, foto z představení Alena Hrbková

Mohlo by vás také zajímat