kapela-nadeje
11.12.2016
Kategorie: Rozhovory

Petr Cieplý z kapely Naděje: Naším cílem je dělat hudbu poctivě

Pardon, dámy, že nejsem známý. Pustíte-li si tuto písničku, těžko ji pak dostanete z hlavy. Na svědomí ji má nová kapela Naděje. Rozhodli jsme se vám ji představit prostřednictvím rozhovoru s jejím frontmanem Petrem Cieplým.

Petře, vzhledem k tomu, že jste nová kapela. Prozraďte, proč zrovna název Naděje?
Hledali jsme jednoslovný český název, který by vystihoval něco, co mají úplně všichni, takže Naděje byla jasná volba.

Kdy vůbec vznikl nápad založit si kapelu?
Byla to určitá shoda náhod, která se udála v roce 2015. S mou původní kapelou Totální Skrat už to tolik nešlapalo. Názory jednotlivých členů se v zásadních otázkách fungování skupiny hodně lišily. Věděl jsem jen o pár lidech, se kterými bych mohl pokračovat dále, kteří mají podobný cíl jako já. Jedním z nich byl vlastně Filip Najser (kytara, syntetizér, klávesy), který podnítil vznik nového projektu. Později se k nám přidal Tomáš Pavlíček (bicí). Takže kapela Naděje byla založena před rokem s cílem dělat hudbu poctivě.

nadeje2

Petr Cieplý se svou kapelou Naděje

Nenapadlo vás, že byste vystupoval spíš jako sólista s vidinou, že třeba někdy budete zlatým slavíkem?
(smích) Určitě ne. Kapela mě vždycky lákala a vím, že bez ní by to nebylo ono. Jsem týmový hráč a rád skládám věci dohromady z jednotlivých dílů toho, co do kapely přinesou ostatní. Každý má tedy svou roli, a když ji dělá dobře a poctivě, tak vše šlape jako hodinky.

Máte nějaké hudební vzory?
Samozřejmě, že ano. Mezi mé největší vzory patří Johny Cash, Elvis Presley, Guns N‘ Roses, Kiss a další. Jsem spíše posluchačem té staré klasiky. Naopak kluci se vyžívají v metalu a aktuální popové scéně, například One Republic. Jsem rád, že každý preferujeme úplně něco jiného, protože i to dělá naši muziku zajímavější.

Především diváci TV Óčko si jistě nejednou pobrukovali Pardon, dámy, že nejsem známý. Ten text vznikl jako „provokace“, že bez zviditelnění člověk jen tak neprorazí?
Dá se říct, že jistý záměr v tom byl. Udělat něco netradičního, nad čím se lidé pozastaví a přijde jim to maličko divné. Nicméně neřekl bych, že celý text vznikl jako provokace. Vnímám to pouze u slova ,,pardon”, protože je takové netradiční a možná i trošku odvážné. Každopádně mám k tomu textu hluboký emoční vztah, který se promítl i ve videoklipu k této písni, kterou jsme natočili s Radimem Kallerem v písečných dunách na pobřeží Baltského moře. Abych to nějak shrnul, chtěli jsme udělat něco, čím možná šokujeme, překvapíme, ale naopak něco, co bude lidem blízké melodií a tanečním rytmem. To, jestli se nám to povedlo, nebo ne, můžete posoudit sami (smích).

Je tedy momentálně vaším cílem dobít česká média?
Naším cílem je být v tom, co děláme, co možná nejlepší a postupně si plnit své sny. Rádi bychom se chtěli muzikou živit a dělat to, co nás baví, celý život. Nechceme nic dobívat, ale když naše písničky budou stejně dobré a lepší než doteď, když budou lidem dávat radost, tak se postaráme o to, aby se dostaly mezi co možná nejvíce lidí. Takže ano, vlastně chceme dobít česká média, protože věříme v to, co děláme (smích).

Je i to důvod, proč jste se svým hudebním bandem přihlásili do prvního ročníku G2 Band Academy, která podporuje začínající kapely?
Určitě ano. Ale zase to nebyl jediný důvod. S bývalou kapelou jsme si několika soutěžemi kapel prošli, ale bohužel většina z nich nemá vůbec žádný význam. V G2 Band Academy jsme viděli smysl, protože to ve své podstatě není žádná soutěž, ale vzdělávací pořad jak pro účinkující kapely, tak pro ty, kteří se na ten pořad koukají. Tolik postřehů, rad a názorů, které jsme získali od nejrůznějších hvězd české hudební scény jako Davida Kollera, Evy Farné, Bena Cristovaa a dalších, bychom nikde jinde nezískali, a toho si moc vážíme.

Co vám to ještě dalo?
Kromě zmíněných rad, nám to také dalo ohromnou „fůru“ zkušeností. Když už jsme se dostali mezi top3 kapely z celého výběru, tak už pro to děláte maximum. Ve spoustě ohledech, ať už v těch dobrých nebo špatných, to stmelilo celou kapelu v jeden celek, který neúnavně a s radostí pracoval na sobě a dotáhl to až na finálový koncert celé akademie do Lucerny, kde jsme odpálili velkolepou show.

Soutěž jste vyhráli. Jak jste to oslavili?
Hned po finálovém koncertě v Lucerně na nás čekala limuzína, která nás odvezla do hotelu a na VIP párty. Protože máme v kapele zavedenou jistou ,,prohibici”, tak jsme snad poprvé společně zvedli sklenice šampaňského a s celým týmem G2 Band Academy jsme konec celého projektu řádně oslavili. Ale práce na všem teprve začne, takže se celý večer nesl v duchu plánování budoucnosti, dalších skladeb, videoklipů atd. Výhrou G2 Band Academy tedy nic neskončilo, ale naopak vše začalo.

Dívala jsem se, že vy osobně zařizujete kapele PR? To se u zpěváků moc nevidí…
Vůbec nevím, jak to mají ostatní kapely. Ale po určitých zkušenostech, které jsem za krátkou dobu nasbíral, jsem zatím přesvědčený, že co si neudělám sám, to nemám (smích). Takže ano „defakto“ všechno vyřizování, plánování, komunikace, koncerty… úplně všechno. Navíc nejsme kapela, která chce sedět a cvičit na zkušebně celý rok. Chceme hrát pro lidi a jezdit po koncertech po celé republice, a to se chce pořádně ohánět (smích).

Jaké máte s kapelou plány v blízké budoucnosti?
Na tuhle otázku odpovím opravdu široce, protože hodně věcí řešíme na základě různých impulsů a teď jsme právě v období, kdy plánujeme krátkodobé a dlouhodobé cíle pro následující rok 2017. Co ale můžu bez jakýchkoliv ohledů říci je, že chceme odehrát co nejvíce koncertů, na kterých se budeme moci lidem ukázat naživo a kde nás zároveň budou moci poznat. Koncertování je totiž pro nás vůbec to nejlepší na tom všem, co děláme. Určitě chceme také vydat další skladby a klipy, které se nám rýsují v hlavě.

Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: FB stránka kapely Naděje

Mohlo by vás také zajímat