bratri1
8.12.2014
Kategorie: Film

Duo Svěráků vytvořilo zábavnou trojici pohádkových bratrů

Snažit se zhodnotit umělecké dílo, které na svět přivedlo duo Svěráků, se může někomu jevit jako příliš jednoduché. Ono by se totiž dalo předpokládat, že film takových zvučných umělců bude prostě dobrý, a ne že by nebyl. Přesto jsem se rozhodla zrecenzovat jejich nejnovější počin, pohádku Tři bratři, která aktuálně vychází na DVD.

Já jsem vždy scénáristickým a režijním schopnostem pánů Svěráků plně důvěřovala. Filmy jako Vratné láhve, Kolja nebo Tmavomodrý svět pro mě znamenají poklad české kinematografie. Tři bratři nicméně už od začátku vzbuzovali jisté rozpaky, předsudky, ale i naděje tím, že se na svět drala pohádka.

Nejdříve nutno zmínit, jak sympatické mi je, že Zdeněk Svěrák jako jeden z mála tvůrců českého filmu nezapomíná na dětské publikum. Naše kinematografie je poměrně přehlcena lehce připitomělými nudnými komediemi a filmy, jejichž největším tématem je éra komunismu v Československu (ano, byly to zlé časy, ale musí se to vážně připomínat v každém filmu?). Tři bratři tak doslova vynikají.

Jednoho z bratrů ztvárňuje i zpěvák Tomáš Klus

Jednoho z bratrů ztvárňuje i zpěvák Tomáš Klus

Notoricky známé české pohádky, každoročně vysílané o Vánocích, jsou a vždycky budou taková ta klasika, na kterou se nezapomíná. Tři bratři ale poměrně příjemně osvěžují českou sbírku filmových pohádek svou moderností a ojedinělostí Totiž, spojení tří pohádek dohromady (Šípková Růženka, O dvanácti měsíčkách a Červená Karkulka) je poměrně netypické. Uznávám, že to může zpočátku působit zmateně, překombinovaně a rozpačitě. Příběhy jsou od sebe nicméně logicky a tematicky odděleny. Po zhlédnutí filmu tudíž divák nabývá dojmu, že se jednalo o vcelku vtipné a hezké ozvláštnění celého filmu a zkrátka o Svěrákův neobyčejný nápad a promyšlený tah.

Film boduje i obsazením

Nelze nezmínit také výborné herecké obsazení, kterým film obzvláště boduje a láká diváky do kin. Ústřední filmovou trojici ztvárnili všeobecně oblíbený lidový zpěvák Tomáš Klus, roztomilý, u mladých divaček oblíbený Vojtěch Dyk a do té doby možná ne úplně známý, ale sympaticky působící Zdeněk Piškula. Nutno podotknout, že Klus zaujme už v jedné z prvních scén, kde seká dříví (to není to podstatné) a, cítě se zpocen, odhazuje triko a divačkám zprostředkovává obraz na své vypracované tělo, které podle mého muselo zaujmout i malé holčičky (nezní-li to moc perverzně).

Každý z bratrů má navíc už od narození nějaký povahový nešvar, a tak se po celou dobu filmu můžeme příjemně a nenásilně bavit nad zapomnětlivostí Jana, unáhleností Pepy a nerozhodností Matěje. Další herci, kteří se v pohádce více nebo méně mihnou, jsou například Oldřich Kaiser, Miroslav Táborský, Bolek Polívka, Jiří Lábus (ten v roli ježibaby naprosto exceluje a s nadsázky bych to označila za jeho životní roli), Ivana Chýlková nebo Zuzana Norisová.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Jestli jsem se u této pohádky něčeho skutečně obávala, tak to byly zpívané pasáže. Domnívala jsem se, že některé scény se zpívajícími bratry by mohly vyznít možná příliš komicky. To se nakonec přece jenom trochu potvrdilo. Například takový Klus, divoce se pohupujíce na svém oři, zpívá svým charakteristickým hlasem Když si tě dívko představím. Nebo takový zmatený Dyk, který naráží o příliš nízký trám v Maruščině chaloupce a přitom si pohvizduje o spleteném čísle popisném. I přesto ale zpívané části pohádky hodnotím pozitivně. Jsem upřímně ráda, že tvůrci filmu neprojevily nucené snahy přiblížit se takovým šlágrům jako Šíleně smutná princezna, Tři oříšky apod. Takové hity totiž dle mého názoru už nejspíše nikdy žádná jiná píseň z nově vzniklých pohádek nepřinese. Spíše se domnívám, že Tři bratři by Klusovi pomohli přinést dalšího Slavíka. Ovšem kdyby se zpěvák tuto anketu nerozhodl bojkotovat.

Tři bratři zkrátka splnili všechna očekávání. Dětské publikum se dočkalo milé pohádky s klasicky šťastným koncem a dospělí se zase nemuseli bát nudy a bez problémů na tenhle film vyrazit klidně i bez dětí. Je to zkrátka jedna z těch pohádek, která má v sobě to magické kouzlo, že baví napříč generacemi.

Text: Adéla Očenášková
Foto: © BIOGRAF JAN SVĚRÁK

Mohlo by vás také zajímat