Lenka Pixová: Mojí velkou oporou i kritikem je má dcera
29.8.2014
Kategorie: Rozhovory

Lenka Pixová: Mojí velkou oporou i kritikem je má dcera

Je producentkou pohádkových muzikálů Kapka medu pro Verunku a Sněhová královna. V divadle Hybernia uvedla i zábavný pořád Album hvězd a nově chystá pořad Kočkopes, který bude vysílat TV Óčko. O muzikálech jsme si tentokrát popovídali s producentkou Lenkou Pixovou.

Lenko, v současné době pracujete na novém muzikálu. Proč zrovna Sněhová královna?
To je taková shoda náhod, jak to většinou bývá. Felix Slováček jr. hrál v našem prvním muzikálu Kapka medu pro Verunku a jednou za mnou přišel, jestli bychom jako další věc neudělali společně Sněhovou královnu. Tu totiž před lety vydali jeho rodiče na CD, a i tehdy složil hudbu Zdeněk Barták. Pohádku scénáristicky upravili moji rodiče, dodělala se a upravila hudba a pohádka se mohla začít zkoušet. Spoluproducentsky se na ní podílí kromě mých rodičů Slováčkovi i Zdeněk Barták.

Prvním muzikálem pod vaší produkcí byla Kapka medu pro Verunku, velmi oblíbená obzvláště dětmi. Plánujete v budoucnu její návrat?
Kapku medu pro Verunku jsme zatím přerušili, abychom tento podzim hráli jen Sněhovou královnu. S Kapkou medu se chystáme na jaře vyjet do různých měst po republice. A nejdéle na podzim jí vrátit zpět do Hybernie a střídat jí se Sněhovou královnou. Výhodou představení pro děti je to, že děti budou pořád dorůstat a tak doufáme, že jak Kapku medu tak Sněhovou královnu budeme moci hrát několik let.

Vzhledem k tomu, že Sněhová královna je váš druhý muzikál, probíhá práce klidněji než při Kapce medu pro Verunku, kde vše bylo pro vás poprvé?
To bych ani neřekla, že klidněji. I teď je to hektické a zároveň jiné. Je pravda, že už člověk tak trochu ví, má nějaké zkušenosti a všechno jde rychleji. Ale pořád je to práce s lidmi a po každé s jinými a je nutné se sehrát, poznat je. Člověk má pořád co nového objevovat a učit se.

Máte pocit, že jste se jako producentka posunula?
Posunulo mě to celkově. Na Sněhové královně nejsem ani tak producentka, producenty zastupuji a starám se o muzikál produkčně. Pořád je to ale velmi náročná práce se širokým záběrem. Musíte řešit jak umělce, tak reklamu, prodej vstupenek, sponzory, partnery, divadlo. Rozhodně už jsem se trochu „otrkala“, ale pořád mám pocit, že se mám co učit, kde se zlepšovat. Někdy je toho na mě opravdu hodně a já ráda pracuji v klidu a pohodě, a chtěla bych mít okolo sebe samé takové lidi. A to se vždycky nedaří, ale například režisér Lumír Olšovský je přesně takové optimistické stvoření, které dokáže kolem sebe šířit hodně energie. Taková je i Helenka Peerová, choreografka, Dalibor Kubečka, který je Lumírovým asistentem, nebo Linda Finková, která dělá hudební nastudování a můj táta, to je opravdu diplomat a neuvěřitelný pohodář, vůbec nevím, kde se v něm bere tolik klidu. A maminka zase umí odchytit každou drobnost a kolikrát zabránit katastrofě.

V této době je v České republice muzikálů spousta. Nebála jste se neúspěchu?
To se bojíte vždycky. Muzikálů je opravdu hodně a dobrých. Já jen doufám, že my máme trochu jinou cílovou skupinu. Přece jenom muzikálů, na které můžete jít s dětmi, tolik není. A já si myslím, že pohádky mají rádi všichni. Vnáší do současného hektického a mnohdy drsného života trochu pohody, radosti. Asi se budete smát, jak s Andersenem chceme být veselý. Ale uvidíte. Rodiče i Kapku medu psali s humorem, a tady sem ho vložili také.  I dospělý si přijdou na své. Např. postava, kterou hraje Felix Slováček jr. a Jan Vlas, je to vlastně čtyřrole, tak ta vnese do příběhu hodně legrace, která bude bavit nejen děti. A jako většina pohádek i tahle skončí dobře, Gerda najde svého Kaye a zlo bude potrestáno.

Vaše muzikály jsou pohádkové. Je to především vaším vztahem k dětem nebo sama ráda sledujete pohádky?
Od malička pohádky miluju, vyrostla jsem na nich, znám snad úplně všechny. I teď jako dospělá sleduji hlavně pohádky a podobné pohádkové příběhy, kde dobro zvítězí nad zlem. Se svými dětmi si je čteme i sledujeme. Druhé, co mě ovlivnilo, je i vztah k dětem. Moji rodiče hráli pro děti divadlo celý život, i já jsem učila a jeden čas hrála se sestrou ve skupině Myš a Maš pro děti. V Senohrabech, kde bydlím, dodnes pořádám akce pro děti. Mám tak nějak pocit, že tahle práce má větší smysl. Děti jsou totiž vděčnější než dospělí a ocení, když se jim věnujete. Zároveň jsou ale naprosto nekompromisní a nic vám neodpustí. Děti jsou prostě ve všech ohledech mým celoživotním posláním. Neuměla bych to bez nich.

Na jakou pohádku se vždy ráda podíváte?
Já možná radši pohádky čtu. Ty klasické, české. Mám ráda historické příběhy. Teď čtu synovi Staré pověsti české, pořád mě baví. Z filmů miluji Pána prstenů, což je spíš pohádka pro dospělé, ale to je moje naprostá srdcovka, četla jsem ho a viděla snad milionkrát.

Je dětské publikum jiné než dospělé?
Rozhodně, jak už jsem říkala, neodpustí vám nic. Když se jim něco nelíbí, řeknou to na rovinu. Mám hrozně hezký vztah se svojí dvanáctiletou dcerou. Miluje divadlo a určitě se mu jednou, ať už jakkoliv, bude věnovat. Je mojí velkou oporou a kritikem. Její názory jsou naprosto dospělé a strašně mě překvapuje její postřeh. Ví, kdy měl kdo co na sobě, kde má kdy kdo stát, kdo co zpívá. Ví naprosto všechno. Proto mě to s dětmi baví, jsou naprosto otevření a upřímní.

V čem bude Sněhová královna jiná než Kapka medu pro Verunku a na co se diváci mohou těšit?
Tak to jste mě zaskočila. Jiná, já doufám, že bude hodně podobná. Je to jen jiný příběh, jiní autoři dělali hudbu, ale moje sestra Kristýnka opět napsala výborné texty, rodiče scénář. Je jiná režie, Lumír Olšovský má hodně jasnou představu, ví, co chce. Máme i velmi dobré a šikovné herce, zpěváky, tanečníky. Scénu dělal opět Martin Černý, kostýmy jsou jiné. V muzikálu je asi menší prostor pro choreografii. Ale jako celek si myslím, že to bude hodně podobné. Díky zkušenostem, které všichni máme, tak to bude asi víc všechno dotažené do detailů. Takže těšit se můžete na skvělou výpravu, hudbu a na báječné herce. Rozhodně vás všichni překvapí, všichni jsou moc šikovní.

Měla jste možnost porovnat zahraniční muzikál s českým?
Byla jsem před dvěma lety v Londýně na Fantomovy opery. Myslím, že všechno bylo víceméně srovnatelné, jediné co mě překvapilo, byla úroveň obecenstva. Připadala jsem si jako v kině, všichni jedli popcorn, odhazovali odpadky a odešli, když orchestr ještě hrál přídavek. To musím říct, že se mi za celé dva roky na Kapce nestalo, a to jsem byla na každém představení. I na dětských představeních pro školy, kdy máte v divadle 900 dětí, se všichni chovají disciplinovaně.

Máte nějaký vzkaz pro čtenáře PraKultury?
Rozhodně bych je chtěla poprosit, choďte do divadla, za kulturou, mezi lidi. Neseďte jen doma u počítačů a televize. Já vyrostla bez těchto vymožeností dnešní doby a opravdu zážitky s lidmi se nedají nahradit ani Facebookem. Uděláte radost nejen nám, organizátorům zábavy, ale hlavně sobě. Protože se budete bavit naživo, a to je potřeba. Vezměte svoje děti, přátele, rodiče, prarodiče a užívejte života, dokud můžete.

Text: Iveta Koulová
Foto: archiv Lenky Pixové

Mohlo by vás také zajímat